Generálova žena - Connor a Doyle

25. července 2017 v 10:00 | Azano |  Generálova žena


Jen co je Anna rozdělila do skupin, jak si přáli, byli odvedeni z její ložnice přímo do hlavní haly. Tmavovláska jim do ruky strčila vodítka a obojky a ještě nějaký ten pamlsek. Vše doplnila radou a možnými triky, jak na její psí miláčky. "Jsem si jistá, že vy dva jste na tohle nejlepší." Uculila se. "Jdu za ostatními. Když tak víte, kde mě najít." Hardy se s vrtěním hlavy podíval na vodítko ve své dlani. "Psy. Budeme hledat psy."
"Aspoň se na pár hodin zabavíme."
"Ale co když tu ani nejsou? Můžou kolem nás klidně proběhnout a my to nepostřehnem." Začínal rudnout vztekem. Adam mu položil ruku na rameno a postavil se přímo před něj. "Hej. Jsou to jenom psi, když je nenajdeme, tak je nenajdeme, za to nám hlavu nikdo neutrhne. Jak říkám, aspoň se zabavíme. Dobře?" Tom ho od sebe odtáhl a beze slova ho obešel. Lambert s povzdechem vyrazil za ním.

"Proč tu Anna nemá vůbec žádný služebný? Vždyť její manžel je generál armády, ne?" Otázal se mladší staršího. "To jo, ale v tom je spíš to, že buď nechce služebnictvo Anna, protože se jí to příčí, nebo je tu nechce generál, protože by třeba Annu zmanipulovali, nebo unesli, ublížili jí a... taky tu je možnost, že je prostě hrozně žárlivej." Ušklíbl se Hardy. "No... tak to jsi mi nasadil spíš víc brouků do hlavy, než abys je vypudil."
"Nemáš zač." Zastavil se a ohlédl k mladšímu. "Co?" Zamrkal na něj Adam. "Moc jsme spolu teď nemluvili."
"To ne." Přitakal. "Ale byla to hlavně moje vina. Skoro jsem tě zabil jenom proto, abych odsud zdrhl. To nebylo fér, ani k ostatním to nebylo fér. Neměl jsem... to dělat."
"To máš jedno, už je to pryč a... já se na tebe ani nezlobím. Nemá to smysl a ty jsi prostě takovej, na to jsem si zvykl." Uklidňoval ho mladší. "Ale dole v hale-"
"Mlč. Tohle už jsi mi tehdy vyjasnil a já to vyjasnil tobě. Takhle už to neberu, musel jsem tě jen uklidnit a... asi se to povedlo, no ne?" Usmál se. "Povedlo." Adam souhlasně přikývl a podíval se za Hardyho. "Hele. Vypadá to, že psi si najdou nás." Šedobílý husky, který slyšel na jméno Connor se usadil před Toma a zvědavě na něj hleděl. Ještě naklonil hlavu na stranu, aby to dodalo ten pravý psí ráz. "To bude... Connor." Zamumlal starší a sehnul se ke zvířeti. Pohladil ho mezi ušima, čemuž se pes spokojeně vybídl. Vyplázil jazyk a zafuněl. "Ukaž, já chci taky." Mladší si k psovi přímo klekl, aby si ho pořádně osahal. "Je tak nadýchaná, skoro jako polštář."
"Myslím si, že tohle má do polštáře daleko." Namítl Hardy. "Tak fajn, ty jsi tu šéf." Zamumlal mladší, zatímco si hrál s Connorem a zkoušel, co pes dokáže. Povely zvládal celkem dobře. "Takže teď musíme najít toho mopse... Doyle se jmenuje." Upřesnil si Adam nahlas to, co věděl. "Jo." Utvrdil ho Tom a nasadil Connorovi obojek a připnul vodítko. "Co myslíš... mám ho za Annou nejdřív odvést, nebo je odvedeme najednou?" Lambert se postavil a obrátil na herce. "Asi bych.... je odvedl na... jednou?" Povzdechl si. "Nechci tu být sám. Mám z toho tady divnej pocit. Některý místa jsou divný a to, že to tu je až na kuchyň skoro docela určitě prázdný, mě moc neuklidňuje."
"Předtím jsi tyhle pocity neměl."
"Ale to bylo předtím, než se vrátil její manžel." Ukázal prstem na obraz na zdi. "Anna tvrdí, že je jako ona, proti Říši, ale to by tu pak přece neměl tyhle obrazy a ještě v jejich uniformě a s jejich vlajkou a odznaky a...."
"Adame..."
"Pořád si to tolik bereš?" Tmavovlásek se podíval na Hardyho. "Tebe nenazvali Krysou společnosti, nebo Děvkou bohatých, Nákazou, Syfilonosičem..." Tom se nadechl, aby něco řekl, ale mladší byl rychlejší. "Ponížili mě před zraky celýho světa, vysmívali se mi, plivali na mě, mlátili mě, zatímco... zatímco..." Starší k němu přešel a přitiskl si ho k sobě. "To je dobrý. Už je to přece za tebou, už je to dávno... Teď jsi tady se mnou a v bezpečí. Jsem tvůj přítel." Hladil ho ve vlasech. Connor se uvelebil na podlaze a jen sledoval okolí. Lambert s tichými vzlyky plakal do Tomova trička. "Proto ses přece přidal k odboji, aby za to zaplatili." Adam se od něj odtáhl a otřel si oči. "Je to sranda. Jsi jako můj starší bratr." Fňukl a do rukávu si otřel od slz zvlhlé tváře. "Začínám se tak cítít." Mladík k němu zvedl zrak. Hardy se na něj jen povzbudivě usmál, vzal ho kolem ramen a přitiskl k sobě. "Tak pojď ty mladší bráško. Musíme najít toho malýho vepříka."

Už byli snad všude, ale mopsík stále nikde nebyl k nalezení a ani na volání neodpovídal. "Kdybys mohl... vrátil bys to, co bylo dřív?" Otázal se mladší staršího, zatímco koukal pod stůl a následně pod nějakou divnou pohovku. "Něco bych vrátil, něco nechal být."
"Aha."
"Co ty?"
"Já bych... já nevím. Zrovna teď se máme docela dobře. Nehladovíme, nikdo mě nemlátí, ani nevydírá. Zase na druhou stranu bych chtěl jít po ulicích, aniž bych se musel bát vlastního stínu."
"Aha." Prohrábl si vlasy. "Tohle je poslední místnost, už jsme byli všude a ten pes tu prostě nikde není a nejspíš tady ani nebyl." Pokrčil rameny. "Takže na to kašlu." Řekl rozhodně starší. "Connor by ho nevystopoval?"
"Myslíš si, že je toho schopen?"
"Nevím, ale za zkoušku nic nedáme."
"Tak fajn." Narovnal se a podíval na psa, který nevypadal se svým výrazem moc inteligentně. "Tak poslyš ty pse, najdi svýho kámoše. OK?" Lambert zavrtěl hlavou. "Bože ty jsi nemožnej." Vytáhl z kapsy Doylovu hračku a dal ji očichat Connorovi. "Kde máš kamaráda? Kde je Doyle?" Pes se za pár vteřin rozběhl ke dveřím. "Vidíš. Takhle musíš na psy." Narovnal se tmavovlásek, aby vyrazil ke dveřím a následně za ním Hardy. "A jak musím na tebe?" Mladší viditelně překvapen onou otázkou, se na něj celý rudý podíval. "Co prosím?"
"Slyšels dobře."
"Eh?" Usmál se Adam rozpačitě. "Klid. Jdeme hledat toho psa." Otevřel dveře a vyšel na chodbu. Husky vyběhl vpřed a Tom hbitě za ním. "Hej!" Tmavovlásek ani jednomu příliš nestačil, ale snažil se tempo udržet. Nakonec to ale stejně vzdal. Udýchaný se ztratil v chodbách panství. Vešel do nějaké místnosti, kde si na chvíli sedl, aby se uklidnil. "Nemáš snad být dole u Anny?" Lambert skoro vykřikl. Vyskočil na nohy a otočil se čelem ke Gabrielovi. "No já... já..."
"Odpověz!" Nervózní mladík se vyhýbal očnímu kontaktu s generálem a jako kdyby ztratil slova jen stál na místě. "Takže ty nebudeš mluvit? Anna si vás moc hýčká. Spíš bys potřebovala sešlehat bičem, nebo třeba nějakým prutem?" Jak kráčel k mladšímu. Mladší ustupoval, dokud nenarazil na zeď. "Ptám se naposled... Co tady děláš?" Položil důrazně svou otázku. "Hledám mopse... Doyle... jmenuje se Doyle."
"Vidíš, že to jde." Vzal ho za vlasy, aby se mu podíval do očí. "Ty špíno." Zavrčel mu do tváře. "Měl by ses mi klanět, prosit mě o pár facek, prosit mě o cokoliv! Zachránil jsem ti život, pamatuješ? Neměl bys mi to... splatit? Nějak." Ušklíbl se. "Na něco se ptám!" Srazil ho k zemi. Tmavovlásek se zoufale krčil u zdi a zakrýval si rukama hlavu, zatímco nohy držel a krčil u sebe. "Vstávej." Rozkázal. "Dělej!" Zvýšil opět hlas. Adam se nemotorně vyškrábal na nohy. Gabriel ho natiskl ke zdi svým tělem. "Prosím... prosím ne..." Žadonil tmavovlásek, zatímco generál nasával jeho vůni. Doslova čichal kolem jeho krku. "Mmmm..."

"Oh." Vydechl zaraženě a sehnul se k mrtvému tělíčku. "Tak proto se nám nedostávalo odpovědi." Zamumlal a pohladil Connora mezi ušima. "Dobrá práce." Natáhl se pro mrtvého psíka a vzal ho do náruče. "Adame?" Rozhlédl se, když si uvědomil, že tu jeho mladší parťák není. "Třeba už se vrátil za Annou." Pokrčil rameny a vyrazil za ní. "Tys je našel!" Běžela mu naproti Anna. Connor vyběhl k ní. Tmavovláska ho s láskou přivítala zpátky. "Tak a teĎ už tě nespustím z dohledu." Usmívala se, než se narovnala a spatřila mrtvé psí tělíčko v Tomových rukou. "To ne..."
"Je mi to líto."
"Já... tomu nerozumím. Kdes ho našel?"
"Nahoře pod nějakou skříní, nejspíš se tam zasekl a nemohl vylézt."
"Oh." Pohladila mrtvého po hlavince. "Dobrý?"
"Jo jen... je to těžký. Měla jsem ho ráda." Podívala se na Toma. "A kde máš Adama?"
"Tady není?" Anna jen zavrtěla hlavou. "Třeba se ztratil. Půjdu ho najít."
"Dobře." Vzala si od něj mrtvolku psíka a se smutným výrazem odešla z místnosti. Hardy se tedy vrátil nahoru, aby Adama našel.

Tom se probíral prvním patrem budovy a bral pokoj po pokoji, dokud tmavovláska konečně nenašel. Klepající se Adam ležel na zemi u zdi s vytřeštěnýma očima, jako kdyby viděl něco, co snad ani nemá existovat. "Už jsem tady. Už je dobře." Padl vedle něj na kolena a přitiskl si ho k sobě. Mladší měl stále stejný výraz a stále se klepal. "Co se stalo?" Otázal se ho, ale on stejně neodpovídal. S povzdechem tedy vstal a jeho přitiskl k sobě a vedl pryč.

Posadil ho na pohovku v Annině ložnici a sám si sedl naproti němu. Sledoval jeho výraz, který se od chvíle, kdy ho našel, vůbec nezměnil. "Mluv se mnou, prosím. Mě to říct můžeš." Mladík se na něj podíval způsobem, že i Tomovi přeběhl mráz po zádech. "Jsi moje jediná slabost, tak prosím... nech mě ti pomoct." Naléhal na něj. "Prosím..." Tmavovlásek vstal a přešel k němu. Posadil se mu do klína. Hleděl mu tupě do očí, dokud se nerozplakal a nesložil mu do náruče. Starší ho rukama objal a konejšivě hladil přes záda a šeptal mu jemná slůvka. "Tak mi to tedy neříkej, jestli to je pro tebe těžký, ale víš, že tu jsem pro tebe... bráško."
 


Komentáře

1 Enqila Enqila | 28. července 2017 v 0:52 | Reagovat

Awww Gabriel z hodneho je hajzlem :'(

2 Azano Azano | 28. července 2017 v 20:02 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama