Generálova žena - Knihomol

28. července 2017 v 10:00 | Azano |  Generálova žena



"Tohle všechno máme srovnat?" Ohlédl se k Anně s výrazem, který dával jasně najevo: Myslí to vážně? "Nech toho. Chtěl jsi být zapojen do chodu panství, tak tady je tvá příležitost. Když se osvědčíš, možná tě zasvětím i do dalších úkolů, stejně tak ostatní." Usmála se. Dylan se ušklíbl a podíval na Bradleyho. "A jak máme poznat, odkud abeceda začíná? Má to dvě patra." Tmavovláska se vrátila k němu, vzala ho za ruku a dotáhla až ke krabicím plných knih. Vidíš ty nápisy na těch bednách? Historické budou mít své místo, autobiografie své, kroniky své, romány své, pohádky své, příručky své, kuchařky, a tak dál."
"Na co ti to všechno je?"
"Radši je nechám zařadit vámi sem, než abych je nechala všechny spálit nacisty." Vysvětlila zjednodušeně. "Aha."
"Víš, některé knihy jsou zakázané číst a já nechci, aby jenom proto byly zničeny. Oh a tamhle jsou ještě bedny s hudbou. Všemožné gramofonové legendy a samozřejmě CD a LP, jo a taky tu jsou někde filmy, snad všechny, co byly natočeny od prvního, do posledních, co teď vyšly. Když tak bude něco ještě u mě. Filmy ale nebudete řadit jen podle abecedy, ale taky podle roku, takže třeba filmy z roku 2001 budou mít... co já vím.... čtyři police, na kterých budou seřazeny od A do Z. Mám zdroje, které mi shánějí všechny chybějící filmy, stejně tak to je s hudbou a knižní sekcí." Oba se na ní zaraženě dívali. "A je to můj koníček, tak si dejte záležet."
"No jo... něco dělat musíš." Pokrčil rameny Dylan. "Tak se do toho pustíme. Za den to ale nedáme, je ti to doufám jasný."
"To je mi jasný." Usmála se. "Jak si to uspořádáte je na vás, jen vždycky až budete mít nějakou sekci, tak k ní dejte odpovídající štítek, který najdete tamhle na stole." Ukázala ke stolu. "Musím zasvětit ještě kluky v archivu, tak se tu mějte, ještě se zastavím." S tím odešla, aniž by počkala na nějaké případné dotazy ze strany Dylana a Bradleyho. "No bezva." Rozhlédl se starší. "Tak hrozný to třeba nebude." Zamumlal Bradley. "Myslíš?"
"Jo. Když se oba vrhneme na stejnou část, tak to bude brnkačka."
"Fajn, ale hudbu musíme řadit podle žánru, stejně tak knížky a filmy ještě navíc i podle roku. Plus ještě podle abecedy všechny tři oblasti." Cooper nad jeho výmluvami protočil oči. "Tak se vrhneme na filmy."
"Fajn. Jak chceš."

Dylan za několik hodin rád přiznal, že řadit filmy bylo nejmoudřejším rozhodnutím. Anna tu pro ně měla i speciální police, kde bylo krásně poznat, kolik tam má být zařazených filmů. Sladce se na ně usmála, když už v pět večer viděla, jak to mají hezky hotové. "No teda. Překvapili jste mě." Prohlížela si seřazené filmy. "Tak jak si vedou ostatní?"
"Tom s Adamem se ještě neukázali a kluci nejdřív musí všechno vytahat ven z archivu, protože se celý musí zrekontruovat. Takže s archivem se pak budete patlat všichni včetně i té rekontrukce to tak zatím vypadá."
"Aha." Tmavovláska se k nim obrátila čelem a přeměřila si je. "Nebolí vás třeba za krkem nebo tak?" Muži se na sebe podívali. "Ani ne."
"Skvěle. Tak já vás nebudu rušit. V osm to tady nechte klidně ležet a přijďte za mnou k archivu. Půjdeme na večeři a pak budete pokračovat zase zítra, dobře?" Oba přikývli a sledovali, jak "šéfka" odchází. "Tak zpátky do práce." Dylan vyrazil k hromadě beden. "Chceš teď hudbu nebo ty knížky?" Bradley ho zamyšleně sledoval. "Hej!" Vytrhl ho z přemýšlení. "Co?"
"Na něco jsem se tě ptal."
"Aha." Starší se narovnal a popošel blíž ke Cooperovi. "Co ti je?"
"Nic."
"Kecáš."
"Ne fakt!" Dylan se chvíli bez pohnutí díval přímo do jeho očí, než se podíval jinam a uchechtl se. "Už vím, o co tu jde." Prohrábl si vlasy. "Jo?"
"Jo. Je to Anna. Máš jí v hlavě už asi pěkně dlouho. Kdykoliv se přiblíží, jsi mimo."
"To je kravina." Obešel ho, aby se sehnul k jedné z krabic. "Ale není. Je ti to vidět na očích. Už jenom, aby ti stálo péro a je to kompletní."
"Kreténe." Zabručel mladší. "No jo. Bradley se nám zakoukal do princezny. Pěkná je, ale už je vdaná a ještě za nácka, kterej vede boj proti nám, těm hodnejm."
"Těm hodnejm? Trochu si to protiřečí, ne? My jsme přece ti zlí, pamatuješ? Ohrožujeme Říši."
"Když to říkáš, ale Anna není pro tebe. Nemyslím si, že by byla nějak namyšlená, ale jde prostě o toho jejího manžílka. Za ten rok, co byl pryč se změnil."
"Myslíš? Mluvili jste spolu snad?"
"No to ne... ale když nás sem přivezl, tak byl... jinej. Šlo mu o to, nás mít v celku a vitální. Teď... se dívá, jako na..."
"Nepřátele společnosti."
"Jo." Odsouhlasil Dylan. "Možná to je opravdu tím rokem na frontě. Nebo je to prostě zasranej nácek, kterej se před Annou jen přetvařuje. Vždyť jsi jí slyšel. Ona nikdy nebude jako oni."
"Takže tu je další teorie? Jakože by generál chtěl špiclovat vlastní ženu, aby se jí pak mohl zbavit a vzít si nějakou bloncku s vymytým mozkem?"
"Možná, ale tos řekl ty." Bradley pokrčil rameny a narovnal se. "Ale dost kecání. Ještě bych rád něco stihl před večeří."
"Tak fajn."

V knihovně trávili celý svůj čas už třetím dnem. Práce byla téměř hotová, za což byli rádi jak Bradley s Dylanem, tak Anna, která za tu dobu stihla pohřbít svého psíka. Nevěděla, co se stalo, když se Hardy vydal hledat Adama, ale asi to nebylo nic hezkého. "Podívej se na to." Vyjekl Bradley. "Tohle je úplně první výtisk Pána Prstenů od Tolkiena!"
"Úchvatný." Odvětil suše starší. Cooper protočil očima, protože mu akorát tu radost celou zkazil. "No co? Tohle není moc podstatná infromace v dnešním světě."
"Jsi ty někdy vůbec pozitivní?"
"Nevím."
"Fajn... tak promiň, že jsem urvanej z toho, když vidím knížky, který jsem četl jako puberťák." Dylan se k němu ohlédl. "Četl jsi hodně?"
"Jo. Byl to můj největší koníček. Chtěl jsem... vědět všechno a být všude. Z části se mi to splnilo." Zamumlal s pohledem upřeným na obal knihy. "Ty filmy jsem žral." Cooper se podívá na Dylana. "Cos to řekl?"
"Že jsem ty filmy žral. Nejradši jsem měl ty dohady mezi Legolasem a tím... trpaslíkem. Byla to sranda." Mladší tmavovlásek se usmál. "A četl jsi někdy něco? Kromě novin."
"Jo... no... nějaký knížky o posilování duševního vlastnictví. Jako sebevědomí a tak, jinak jsem četl knížky od J. K. Rowlingový, taky od Christie jsem něco četl, když mě čtení nikdy moc nebavilo, pokud jsem si to jo sám nechtěl přečíst, ale jinak mě do toho nikdo nebyl schopen dokopat." Pokrčil rameny. "Aha. To já bych mohl číst pořád." Podíval se zase na obal knihy, než jí vrátil zpátky. "Takže takovej knihomol jo? A co brejle? Nosil jsi brejle?" Culil se na něj Dermott. "Tss... nejsem holka, kluci to maj jinak."
"Vážně? Docela si tě dokážu představit. V brýlích, s nevinným výrazem a knížkou přitisknutou na prsou." Cooper na sucho polkl a natiskl se na krabice, které neúmyslně odsouval. "Jak jsme se od Tolkiena dostali k Padesáti odstínům šedi?" Vypadlo z mladšího, při čemž ihned zrudl. Co jsem to sakra řekl?! Dylan se pobaveně zašklebil. "To já nevím." Bradleyho výrazné modré oči před těmi jeho tmavými začaly velmi aktivně uhybat. "Hej..." Přitiskl mu dlaň na tvář a přisunul se blíž k němu. "Proč jsi nervózní?"
"No... já nevím... možná... Možná to je tím, že jsme sami dva v knihovně, ty jsi dost blízko a ještě se mnou flirtuješ?" Dylan se tiše zasmál. Naklonil se víc k němu. "Promiň. Asi to je tím, že už jsem tak dlouho bez sexu. Ty to máš s Annou asi jinak co?"
"N-ne." Vypadlo překvapeným tónem z Coopera. "Jednou jsem jí políbil, a pak dostal pořádně do tlamy od toho kapitána."
"Já bych ti do tlamy teda rozhodně nedal. Tedy ránu, samozřejmě. Něco jinýho možná jo." Horko, které mladšího zavalovalo už nějakou chvíli, ho konečně trklo. Sjel pohledem dolů, kde postřehl Dermottovu ruku na svém rozkroku. "Radši nechci vědět, co myslíš..."
"Jenže ty už to dávno víš." Vzal ho kolem pasu a posadil se s ním na zem. "Dáme si pauzu, co ty na to?"
"Já bych radši šel pracovat." Odtahoval se od něj, když ho Dylan zase stáhl zpátky a pohladil po tváři. "Nikam to neuteče." Přivoněl si k mladšímu a pomalu mu zajel ke klínu, kde mu obratně rozepnul kalhoty. Sevřel v dlani jeho rozrušený úd a vtiskl mu jemný polibek na lícní kost. "Dylane..." Zmohl se na jediné slovo v téhle chvíli slabší muž. Dermott beze slova mnul jeho úd a líbal ho na tváři. Naštěstí pro mladšího se ozvalo bouchnutí dveří. Starší se od něj odtáhl a vstal, aby dělal, že něco dělá. Mladší se rozrušeně zvedl ze země a upravil se. Kalhoty si zapnul na poslední chvíli. "Oh... Anna tady není?" Otázal se generál s otráveným pohledem upřeným spíše na Dylana. "No naposled tu byla ráno, od tý doby tu nebyla. Vlastně nikdo tu nebyl od rána, kromě nás a teď Vás." Odvětil s klidem Dermott. "Aha. No. Nevadí." Rozhlédl se kolem sebe. "Tohle vám ještě chybí?" Ukázal prstem na hromadu krabic. "Detektivky a horory, jinak ještě musíme dodělat romány s fantasy." Gabriel se z Dylana zahleděl na Coopera. "Hlavně na ty knížky dejte pozor. Anně dost záleží na jejich zachování pro příští generace. Pro nový svět." Nejspíš očekával nějakou jedovatou poznámku, ale tmavovlásci se na sebe jen nezúčastněně podívali. Blondýn se zamračil a beze slova opustil knihovnu. "Je divnej." Konstatoval starší a už se zase blížil k mladšímu, který před ním skoro doslova utekl o patro výš. "Vrátíme se k naším povinnostem." Zamumlal výmluvně, načež Dermott jen s pokrčením ramen vzal další bednu a otevřel jí, aby omrkl, co v ní je.

"Tak jste to zvládli a docela rychle." Zamumlala zamyšleně Anna. "Jo. Všechno je seřazený. Klidně si to pak můžeš překontrolovat." Usmál se nadšeně Dylan. Když už si dal s Cooperem záležet, tak proč by se nepochlubil, že? "Neboj se. Věřím vám." Odvětila suše. Oba se na ní podívali. "Stalo se něco?" Zeptal se Bradley. Ten Dylanův kousek už ani tolik neprožíval, vlastně to vypustil z hlavy. Za těch pár dní od toho Dermottova zkratu se k němu nijak nepřiblížil, za což byl rád. "To nic. To je jen můj boj." Mávla rukou. "Musím toho hodně zařídit." Pokrčila lehounce rameny. Dylan si všiml modré skvrny na jejím krku, ale neupozorňoval na to. "Jestli tedy už máte všechno hotové, tak jděte pomoct klukům do archivu." S tím docela svižným tempem opustila knihovnu. Starší pohlédl na mladšího. "Něco se stát muselo. Měla na krku docela velkou modřinu. "Myslíš si, že by jí generál napadl?"
"Nemyslím si nic, radši, ale i tak. Asi to není naše věc, ale bez ní se můžeme jít zabít."
 


Komentáře

1 Enqila Enqila | 31. července 2017 v 0:16 | Reagovat

Hmmm a to byl Gabriel takovej sympaťák...

2 Azano Azano | 31. července 2017 v 12:07 | Reagovat

[1]: Lidé se mění no ;-)

3 Enqila Enqila | 1. srpna 2017 v 19:20 | Reagovat

To sice jo, ale proč zrovna on?! :(

4 Azano Azano | 1. srpna 2017 v 19:30 | Reagovat

[3]: Třeba se z toho ještě dostane, nebo se to zhorší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama