Generálova žena - Přepadovka z Berlína

4. srpna 2017 v 10:00 | Azano |  Generálova žena



Všichni se seběhli do Annina pokoje. Fotka a deník, který Robert našel si vyžadovala pozornost všech. Anna chtěla ale mluvit jenom tehdy, pokud u toho bude všech sedm jejích "svěřenců". Ostatně čtvrtým úkolem bylo více se s nimi seznámit, ale vypadalo to, že tomu bude spíše naopak. "Takže..." Usadila se trochu nervózní na pohovku a na všechny se podívala. V prstech stále svírala fotografii starou pět let. Nebyla to tak dlouhá doba, ale i takhle krátké období dokáže odehrát spoustu epizod. "Kde mám jen začít?"
"Co třeba hezky od začátku?"
"Jo. Jak jsi se vlastně ocitla mezi nacisty a tak." Tmavovláska si je znovu prohlédla a zhluboka se nadechla. "No... tak dobře."

Snažila se jim to nějak stručně a jasně vysvětlit. Když skončila, sledovala jen nechápavé výrazy. Rozuměli aspoň něčemu z toho? "Je to složitý." Zamumlala na závěr. "Radši jdeme na večeři." Vstala a opustila pokoj.

Usadila se ke stolu a s klidem začala jíst. Těch sedm si něco mumlalo mezi sebou. "Máte telefon." Gabriel už se zvedal, když ho služebná zarazila. "Ne vy pane. Vaše žena." Blondýn se zamračil a dotčeně dojedl svou porci na talíři. "Jistě." Vstala tmavovláska a odešla do vedlejší místnosti. Zdvihla sluchátko. "Prosím?"
"Slečno Neumannová!" Ozvalo se na druhé straně telefonu. "Musím s vámi mluvit o něčem hrozně důležitém, ale po telefonu to nepůjde takže... co takhle za deset minut u hlavního vchodu vašeho domu?"
"Co?!"
"Budu se těšit!" Muž na druhé straně zavěsil. Anna položila sluchátko a rozrušeně se rozhlédla kolem sebe. Vyběhla k hlavním dveřím, kde akorát přijíždělo drahé černé auto. "Má drahá!" Kráčel si to k ní, zatímco ona spěšně sbíhala schody. "Telemachu." Vydechla, když sevřel její ruce ve svých dlaních. "Rád vás vidím živou, zdravou a stále tak tajemně krásnou." Usmíval se na ní. "Co tady děláte?"
"Jsem tady kvůli těm nahoře." Pokrčil s úsměvem rameny. "Žádají si vás v Berlíně."
"Mě? Proč proboha mě? Já tu... mám práci."
"Ano já vím, má drahá. Možná by ale nebylo od věci pokročit s tou vaší prací i v centru dění, nemyslíte?"
"Já nevím."
"Pojďte. Všechno vám řeknu."
"To tedy řeknete. Zrovna večeříme, tak mi to budete moct říct u večeře."
"Večeře s krásnou dámou? To přece neodmítnu." Nechal se odvést do jídelny, kde na něj překvapeně hleděl jak Gabriel, tak těch sedm.

"Takže mám odjet do Berlína a namalovat několik obrazů pro bohaté, chápu to dobře?"
"Velmi dobře, drahá. Aspoň se trochu zase dostanete mezi lidi a... jelikož všichni vědí, že tu máte těchto sedm statečných, žádají, aby dva z nich jeli po vašem boku."
"Tomu nerozumím. Gabriel mi vždycky dělal doprovod a-"
"Ano já vím, ale rozkazy jsou rozkazy. Zítra ráno nám letí letadlo z hlavního města." Tmavovláska se rozhlédla po ostatních. "No tak dobře tedy." Vstala od stolu. "Přespíte?"
"Já? No asi bych měl, že?" Anna se pousmála, než zase zvážněla a odešla. Sedm mužů se na sebe podívalo. Co budou dělat? Dva pojedou pryč a pět jich tu bude muset zůstat? S Gabrielem?

"Koho si mám vzít s sebou?" Ptala se sama sebe. "Co třeba všechny." Prudce se otočila. "Gabrieli." Vydechla. "Jo. Je dost divný, že se tu Telemach jen tak objeví a chce, abys jela do Berlína, beze mě. Místo toho si máš vzít dva ty špinavý zmetky."
"Byl to tvůj nápad. To tys mi je dal."
"Jo dal a byla to chyba."
"Co tím myslíš?"
"Omotávají si tě kolem prstu a nakecávaj ti bůh ví co. Manipulujou s tebou."
"To není pravda. Posloucháš se vůbec? Byl to tvůj nápad a já jsem, ač mi to na začátku nepřišlo, ráda, že tu jsou."
"Hlavně když jsem tady rok nebyl co? Vystřídala jsi je určitě všechny."
"Neříkej něco, čeho bys mohl litovat. Walter by nedopustil, aby se mě kdokoliv z nich dotkl."
"Jistě. Jenže Walter nebyl vždycky s tebou. Nebo byl?"
"Co?"
"Spala jsi s ním?"
"Ne! Co to s tebou je?! Od návratu jsi... paranoidní a nikomu nevěříš, ani mě!" Tmavovláska si položila ruku na hrudník a nevěřícně na něj hleděla. "Změnil ses."
"A ty ne?"
"Ne. Já jsem pořád stejná, jen o to víc jistější v tom, proč Říši nenávidím a ty... tebe zmanipulovali. Vygumovali ti mozek." Přešla k němu a vzala ho za ramena. "Jsi můj manžel. Můj milovaný manžel. My dva jsme pár, ne ty a Říše. My dva k sobě patříme." Blondýn jí hleděl do očí, zcela přesvědčen o opaku, jenže pak se jeho výraz zcela změnil. "Kdybys věděla... co všechno jsem za ten rok musel vytrpět." Anna si ho k sobě přitiskla. "Už je to dobrý. Dostaneš se z toho."
"Zlomili mě. Zlomili mě." Vzlykal jí v náruči. "To nevadí. Nevadí to." Šeptala k němu. "Nesmí tě zlomit."
"Neboj se. Nezlomí mě." Poodtáhla se od něj, aby mu setřela slzy z očí. "Nikdy bych tě nepodvedla a nikdy bych nešla proti tobě, pokud bys ty nešel proti mě." Hladila ho po tváři. "Já vím."
"Možná bych tu měla zůstat."
"Ne. Klidně jeď. Vezmi si ty dva s sebou a jeď."
"Nebudu pryč dlouho. Slibuju." Políbila ho na čelo. "Pojď. Lehneš si a budeš odpočívat." Pomohla mu vstát a odvedla ho ke své posteli. Posadila ho na ní. "Budeš tu se mnou?"
"Určitě." Usmála se. Společně si lehli na postel. Gabriel se k Anně přitiskl a tiše jí funěl do prsou. "Klidně spi. Budu tu s tebou až do rána."
"To jsem rád." Zašeptal k ní. Anna s ním skutečně zůstala až do rána. Když se probrala, Gabriel ležel u ní a sledoval jí, jak spí. Těch sedm leželo na svých místech. Tedy oni už vlastně byli vzhůru, ale čekali na Annu, až se vzbudí, aby jim řekla, koho si bere s sebou. Mohlo by to pro ně znamenat hodně. "Ahoj." Usmál se na ní. "Ahoj. Je ti líp?"
"Jo. Promiň mi to moje chování, prostě jsem... měl jsem ti hned po příjezdu říct, co se děje."
"To nevadí. Hlavně, že jsme to vyřešili." Pohladila ho po tváři a pomalu se posadila. "Musím se připravit. Ještě ani nemám připravený kufr." Zajela si prsty do vlasů. "A koho si vezmeš?" Zeptal se jí blondýn. Tmavovláska se ohlédla ke kleci. "Vím zatím jen o jednom. I když..." Zamyšleně pozorovala Adama, který se celý klepal, kdo ví proč. "Vezmu si s sebou Adama a... Bradleyho." Podívala se zpátky na svého muže. "Tyhle dva." Pohladila ho po tváři, než ho jemně políbila. "Telemach mě bude pronásledovat na každém kroku. Ohlídá mě." Usmála se. "Já vím. Nemám se čeho bát." Pokrčil rameny. "Nemáš. Víš proč?"
"Proč?"
"Protože jsi můj manžel a já nejsem jako ostatní holky."
"Nejseš." Políbil jí dlouze, než se od ní odtáhl. "Jdu si dát sprchu, ty bys měla začít balit." Vstal. "Dobře." Přikývla. Gabriel odešel a těch sedm vyběhlo z klece. "Tak koho si vezmeš do Berlína?" Vyprskli to na ní nedočkavě. "Heh?" Ušklíbla se nejistě. "No... Adama a Bradleyho. Nebo nevím. Adam je jistota, ale u druhého si pořád nejsem jistá. Nevím jestli Bradley, nebo Dylan. Oba ale nemůžu vzít." Přitáhla si k sobě Adama, jak malé štěňátko. "Vzala bych klidně všechny, jenže vy ostatní se o sebe dokážete postarat. Adam... nic ve zlém, ale mám pocit, že bez dozoru by se mu mohlo něco stát. Nevím, asi to je jen pocit, ale chci mít jistotu. Měsíc, je měsíc." Pokrčila rameny. "Navíc někteří z vás by možná vzali roha."
"To je dost možný. Sakra ti mi čteš myšlenky." Ušklíbl se Jon. "No tak to je bezva." Usmála se Anna. "Ještě jsem neodjela. Musím si všechno naházet do kufru, pak se uvidí, ale nejdřív si dám sprchu, takže... mě omluvte." Odtáhla se od Adama a odporoučela se do koupelny. Svlékla se a vlezla si do vany. Tiše vydechla. Pěna a ticho v horké vodě, to bylo její. Jenže to by jí do koupelny nesměl vtrhnout Dylan. "Proboha." Posadila se zprudka a zakryla si rukama svoje přednosti. "Co tady děláš?!"
"Neměla bys... já nevím... zamknout dveře?"
"To možná, ale kdo by čekal, že mi sem vběhneš?"
"No... jsem tady, jak vidíš." Zamumlal a ušklíbl se. "Vtipné, teď vypadni."
"Ale já ti chci dělat společnost."
"Jenže to není moc chytrý nápad. Gabriel je mimo a já mu nemůžu dělat radost tím, že nás tu uvidí."
"Vždyť nic neděláme."
"Ale to Gabrielovi nevysvětlíš." Dylan si odfrkl. "Viděl jsem vás v posteli. Určitě už je to mezi váma dobrý." Přešel drze až k vaně, ke které si sedl. "Jsem nadrženej."
"No a to mi říkáš v koupelně, když jsem úplně nahá?"
"Jop. Síla co?"
"Spíš jsi mě tím znervóznil ještě víc."
"Pročpak?"
"Hele. Tohle není dobrý nápad a já... nechci Gabriela podvádět. Nemám důvod."
"Třeba máš."
"Odejdi odsud."
"Tak fajn, ale je to škoda." Udělal na ní psí oči a zase vstal. "Počkám venku."
"To by bylo fajn." Konečně odešel a ona se zase ponořila do vany. Nechápala Dylanovo počínání. Všichni se chovali divně.

Vylezla z koupelny a skoro omdlela. "Co se to tady stalo?!" Vykřikla hystericky. "Jen jsme... ti vytahali všechny skříně." Kníkl Adam. "Vám asi hráblo! Vždyť jste... jste parta chlapů a hrabali jste se mi ve skříni."
"Jo ale... Adam je vlastně holka." Ušklíbl se Robert, který od Dylana s Bradleym hned dostal facku z obou stran. "Kreténe." Zavrčeli. "Nejsi holka." Odtáhl ho Hardy od ostatních. "Jsi jako můj bráška, pamatuješ?" Uculil se. "Prostě jsme ti chtěli pomoct, ale asi se to nepovedlo." Pokrčil rameny Tom. "No... to jste teda pomohli, to máte pravdu." Vrtěla hlavou. Přešla k Adamovi a vzala ho za ruku. "Vy ostatní ven. Stačí mi tu Adam. Vy počkejte venku, nebo jděte na snídani." Vyháněla je ze své ložnice. Ani jednomu se moc nechtělo, ale nakonec odešli. Tmavovláska se poté podívala na Lamberta. "Nejsi holka, ale určitě víš, co bude nejlepší na ty nesmysly v Berlíně, jako oblečení myslím." Usmála se na něj a pohladila ho po tváři. "No... tak se na to podíváme." Zamumlal nejistě. Za chvíli už byli oba zapálení do toho, co si s sebou má Anna vzít a co naopak ne, co je zbytečné a co důležité.

Bradley s Adamem jí pomohli s kufry až k autu. "Tak se tady mějte. Brzy budu zase doma. Než se nadějete." Usmála se na všechny. "Buď opatrná." Objal jí Gabriel. "Neboj se." Zavrněla k němu. "Ty ale zase nevyšiluj, nechci se vrátit a zjistit, že tě zavřeli do blázince, nebo že jsi na jejich straně."
"Fajn." Odtáhli se od sebe. "Tak jo. Je čas." Posadila se do auta na sedadlo spolujezdce. Telemachovo auto se rozjelo po příjezdové cestě pryč z panství. Ve zpětném zrcátku pozorovala skupinku mužů, kteří za autem hleděli se zvláštním výrazem ve tváři. Sevřel se jí žaludek. Co když se někomu něco stane a tohle je jen léčka, jak jí vylákat ven, aby nebyla u toho? "Nebojte se drahá, vaši dva společníci i vy budete mít ten největší luxus. Vůdce si dal na všem velice záležet."
 


Komentáře

1 Enqila Enqila | 4. srpna 2017 v 11:53 | Reagovat

Vůdce ji ojede, to je jasný :D Hehe, Gabriel by úptřeboval něco na hlavu

2 Azano Azano | 4. srpna 2017 v 23:43 | Reagovat

[1]: Třeba klobouk? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama