Generálova žena - Zaprášené vzpomínky

1. srpna 2017 v 10:00 | Azano |  Generálova žena


Ani jeden z nich nebyl ze svého úkolu nadšený. Archiv byl v žalostném stavu. Stěhováci do něj jenom naházeli krabice s materiály a tím to končilo. Nikdo se do archivu od té doby nepodíval a ani před tím to nevypadalo, že by tam někdo často chodil. "Musí se to celý předělat." Konstatoval Evans. "Nepovídej." Reagoval Downey, načež Bernthal zavrčel. "Netušila jsem, že to je až tak hrozné." Zamumlala zaraženě tmavovláska. "Snad si to nebudeš vyčítat? Tak s tím bude víc práce, ostatně jsme tvým majetkem, takže s náma můžeš dělat, co se ti zlíbí." Jon s Chrisem se na sebe zaraženě podívali. "Takhle jsem to nemyslel." Protočil očima Robert a rozhodil rukama. "No tak... kluci vám pak pomůžou, až to budou mít hotové a... já se taky můžu zapojit." Sledovala herce, který se proslavil hlavně rolí Kapitána Ameriky. Zavrtěla hlavou. "Takže to tedy úplně všechno bude muset jít z místnosti. Nejdříve se vyřeší prostor, ve kterém archiválie budou, a potom pořešíme archiválie samotné."

Jenom celý den jim trvalo vytahat všechny krabice a následně regály, které stěhovaly ven ještě druhý den. Chodba byla z části zaplněná jenom tím, co mělo být v archivu. "Půlku z toho budeme muset vyházet." Dotkla se stolu tak tak, jako kdyby jí ta plíseň na něm měla zabít. "Ty krabice vypadají být v pořádku." Zamumlal Evans. "Ostatně ty tam nebyly tak dlouho." Dodal. "Co jsem tak koukal, je potřeba nová omítka, vymalovat, utěsnit podlahu, opravit strop a dát tam nějaký topení, aby ta vlhkost šla do hajzlu. Nevíš, proč je tam takový vlhko? Místnosti kolem jsou suchý."
"No možná to je tím, že ostatní místnosti jsou zateplený a nově zrekonstruovaný."
"Hm... takže... máme na to potřebný materiál?" Otázala se jich. "Uvidíme."

Bohužel nenašli nic z toho, co potřebovali, ale Anna naštěstí byla ochotná na opravy nějaké peníze vynaložit. Do dvou dnů jim byl dovezen všechen potřebný materiál. S obnovou archivu jim pomohli i zbylí čtyři "otroci", ale těm poté byla přidělena zase jiná hromadná práce, takže se zarovnáváním veškerého obsahu krabic, kterých nebylo zrovna málo, si museli poradit jen oni tři a Anna, která se jim překvapivě docela hodně věnovala. "Tady. Další krabice." Tmavovláska se tak tak udržela, aby nespadla na zem pod vahou té kartonové bedny. "Pozor." Bernthal si od ní převzal břemeno a položil ho na úplně nový stůl. "Tohle netahej, ještě si ublížíš a vůbec... ty nemáš nic na práci?" Zajímal se. "Potřebujete pomoct." Zamumlala. "Musíš nás snad kontrolovat? Vždyť ostatní by tu kontrolu potřebovali spíš."
"Tom a Dylan jsou možná agresoři, kteří mají horkou hlavu, ale to se dá říct i o tobě, nebo o komkoliv tady. Ti čtyři to zvládnou sami. Vy jste ale takoví..."
"Jaký?" Otázal se Robert, který s Chrisem přišel blíž, aby věděli, o co jde. "Klidní?" Downey se ušklíbl. "No možná to je tím, že nás furt hlídáš? Třeba bych už vzal s klukama roha, kdybys tu furt nezacláněla." Anna se na něj zraněně podívala. "To vám tu opravdu překážím? Vám se tady nelíbí? Starám se snad špatně?" Evans dal Downeymu výchovný pohlavek. "Podívej se ty idiote. Ještě od jejího manžela dostaneme po tlamě." Přešel k Anně. "Takhle to vůbec není. Robert jen neví, kde je jeho vychování a... on je prostě moc ironickej a sarkastickej blb."
"A namyšlenej." Ozval se Rob. "Jo a namyšlenej." Protočil očima mladší. "Ceníme si tvojí pomoci a toho, jak se nás pořád zastáváš. Hlavně Tom by si toho měl cenit."
"To asi měl." Zašeptala a popotáhla. "Ale ani Dylan na tom není nejlíp. Gabriel by ho nejradši probodl kopím a usekl hlavu."
"To ti řekl?" Ozval se udiveně Jon. "Ne, ale je to na něm vidět." Odpověděla jim. "Hele. Jestli tu s náma chceš být, tak tu buď. Je to tvůj dům, my ti patříme a ty určíš, kde budeš a kde ne. Jsi svobodná holka, no ne?" Odhrnul jí pramínek vlasů z čela a usmál se. "Neříkej už prosím nikdy, že mi patříte. Je to hnusný. Nemám to ráda."
"Dobře. Když si to přeješ."

Obešel už po několikáté stůl, než konečně vzal jednu z posledních krabic. Už tu byli hrozně dlouho. Ta práce trvala několik týdnů a někteří už toho měli prostě dost. "Hej... tohle nejsou... archiválie..." Zamumlal si poslední slova pro sebe. "Deníky?" Zdvihl jeden z mnoha. Ohlédl se, jestli někdo není poblíž. Váhavě rozevřel deník na nějaké dvoustránce...

Nečitelné datum
"Nejsem si jistá Gabrieli." Vrtěla nejistě hlavou. "Neboj se. Prostě jen zamiř a stiskni spoušť." Vzal jí kolem pasu, než jí rukama pomohl správně držet zbraň. "A... pal." Anna vystřelila. "Teda! Trefila ses přímo do středu." Usmíval se, když si od ní vzal zbraň. "Jo? No... ale už mi jí nedávej."
"Ale já musím... musíš se umět bránit, i kdyby to mělo být proti mě, tak aspoň víš, jak střílet."
"Neříkej to. Ty nebudeš jako oni."
"Co ty víš. Třeba mají svoje přesvědčovací techniky." Tmavovláska si od něj vzala zbraň a beze slov vystřílela všechny náboje do jednoho terče. Jakmile palba utichla, podívala se na něj. "Trefila ses všemi do středu."
"Jo, tak si to pamatuj, protože ty se nestaneš jedním z nich a jestli jo, tak víš, co tě čeká." Blondýn se pousmál. "Teď už to vím."

7. březen (nečitelný rok)
"Dělej! Pojď se s náma vyfotit!" Volal Walter. "Ale já nejsem voják, nepatřím k vám."
"Máš uniformu?"
"Mám ale-"
"Se zbraní umíš?"
"Jo ale to přece-"
"Takže k nám patříš." Přiběhl k ní Walter. Vzal jí za ruku a odvedl ke skupince kluků v uniformách a baretech. Každý z nich držel stejnou pušku v ruce. "Tady doprostřed." Postavil jí Walter vedle sebe. Na druhé straně stál Gabriel. Kapitán, který je měl na starost k nim přešel a dal Anně svůj šedočervený baret. "Kapitánko." Zasalutoval jí a ustoupil. Dal pokyn fotografovi a ten onen moment zvěčnil...

Zdvihl fotku, která byla v deníku k zápisu přiložená. "Takže z ní byl taky voják?" Ptal se sám sebe. Ta fotka. Jako kdyby k nim patřila odjakživa. Walter nejspíš musel být hodně dobrý kamarád. Napadlo ho. Obrátil fotku a přečetl si, co bylo napsané fixou ve středu zadní strany fotky.

Dokázala jsi to. Postavila jsi se strachu i bolesti a teď jsi silnější, než kdokoliv na téhle fotce.
- kapitán Telemach

"Co tu děláš?" Zeptal se ho Jon. "Nic já..." Znervózněl, ale pak si jen povzdechl. "Podívej." Podal mu fotku. "Co to je?"
"To je fotka z vojny. Je tam Anna a její manžel i ten kapitán."
"Ty kráso Roberte. Fakt tam jsou. Ty kráso." Udiveně se na fotku díval. "To je pecka. Takže ona je voják a ještě elitní a kapitán?" Podíval se na Roba. "Ne. Tady u toho má zápis. Dal jí to nějakej Telemach, ten baret kapitána, jen kvůli fotce." Odpověděl. "Hm... ale i tak. Ta holka by nám měla něco říct. Má víc tajemství, než Pentagon."

Vzali deník a s fotkou v ruce vyrazili hledat Annu. "Walter ho ode mě odtrhl. Nic se nestalo byl to jen... prostě si dovolil něco, co už se neopakovalo a opakovat nebude." Ozývalo se za dveřmi, u kterých se zastavili. "Podvedla jsi mě s tou špínou?!"
"Nikdy! Moc dobře to víš! Nikdy bych tě nepodvedla, jako bys ty nikdy nepodvedl mě!" Zvýšila hlas. "Tak fajn." Řekl klidně blondýn. "Jo fajn." Zavrtěla hlavou. "A příště čti deník někomu jinýmu." Robert i Jon měli pocit, že se generál blíží ke dveřím, a tak instinktivně zaklepali. Gabriel otevřel a oba si je chladně přeměřil. "My... hledáme Annu. Slyšeli jsme hlasy tak... jestli tam je?" Vypadlo z nejistého Roberta. "Jo je tam." Odvětil suše blondýn a nechal je vstoupit, pak odešel a zavřel za sebou dveře. "Dobrý?" Zeptal se Anny Jon. "Jo. Jen... takový menší nedorozumění." Zavrtěla hlavou. "Co se děje?" Otázala se jich, když si zajížděla prsty do vlasů. "O tohle." Podal jí Robert deník a zvlášť fotku. Tmavovláska se překvapeně a zaraženě dívala na fotografii. "Je to tak dávno. Kde... jste to našli?"
"V krabici. V archivu." Odpověděl Jon. "Skoro jsem na to zapomněla." Šeptala. "Anno?"
"Hm?" Zvedla k nim zrak. "Co jsi vlastně zač?" Tmavovláska se pomalu usadila na židli. "No. To je docela složitá historie." Začala. "Jsi teda voják? Nebo nějakej kapitán? Nebo co vlastně?"
"Tu práci v archívu už máte hotovou?"
"Jo ale to sem teď netahej. Na něco jsme se ptali."
"Já vím."
"Takže?"
"Takže s pravdou ven."
 


Komentáře

1 Enqila Enqila | 1. srpna 2017 v 19:26 | Reagovat

Chtělo by to udělat kapči delší, tohle mě drtí, když se to rádoby přetne v půlce
T-T. Nějakej z těch chlapů by měl Gabovi naplácat ;)

2 Azano Azano | 1. srpna 2017 v 19:28 | Reagovat

[1]: Já se snažím je dělat delší, ale tři strany asi je opravdu pořád málo. Možná na tom budu muset ještě hodně zapracovat, nebo nevím no. Uvidíme. Třeba se to ještě do konce povídky zlepší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama