Buď náš Valentýn

14. února 2018 v 20:35 | Azano |  Jednorázové
Takže dnes (a po trochu delší době) něco trochu jiného, než je Generálova žena. Šlo to velice rychle a inspirace byla zničehonic obrovská, tak jsem toho využila. :)



Krásný slunečný den motivoval nejednoho člověka vylézt ven na slunce a dopřát si trochu toho bronzu. Teplo lákalo i věčně pracující a zaneprázdněné k tomu, aby se taky trochu vzdálil od té každodenní rutiny, i kdyby jen na pár hodin.

"Dneska je Valentýn."
"A pointa?" Podíval se na svého bratra a vysunul si sluneční brýle do vlasů. "Mohli bychom si z někoho zase vystřelit."
"Nemyslím si, že by nám to opět prošlo. Opakovaný vtip není vtipem, bohužel."
"Asi máš pravdu." Přikývl tmavovlásek. "Ale něco by to podniknout chtělo. Přece se nebudu celej den válet u bazénu." Vyhoupl se do sedu a podíval na bělovláska, který si zase stáhl sluneční brýle do očí. "Lehni si a relaxuj. Jeden den se snad obejdeš bez provokování druhých."
"Možná." Rozhlédl se kolem sebe a zase se pomalu položil na deku. Zavřel oči a přemýšlel o tom, co by mohl udělat za vtípek, i kdyby to měl podniknout bez bratra.

Rozevřel oči dokořán a prudce se posadil. "To byl sen." Zamumlal a rozhlédl se. Obloha se zatáhla a slunce už tolik tím pádem nehřálo. Spustil se prudký liják, který probral i jeho bělovlasého bratra. "Kde mám věci?" Vyštěkl tmavovlásek. "Co?"
"No nemám tu věci. Triko, kalhoty, prostě nic, ani klíče od bytu!" Rozčílil se. Vyskočil na nohy. "Tohle je hodně blbej vtip!" Zrudly mu oči vztekem. "Dante uklidni se. Prostě vtípek, nic víc." Zarazil se jeho bratr. "Moje věci jsou taky pryč." Oznámil, když se pomalu narovnal a podíval na svého bratra. "Co teď?"
"Asi půjdeme dovnitř, ne? Společenská místnost zatím postačí."
"Jasně." Vyrazili tedy jenom v plavkách na terasu. Dante vzal za kliku a opět se jím prohnala vlna vzteku. "Paráda Vergile! Je zamčeno!" Začal cloumat s dveřmi, než oba bratry odhodil prudký tlak větru do bazénu.Vergil vyplaval jako první a vylezl z bazénu. "Tohle je spiknutí. Všichni v tomhle debilním vtipu mají prsty!" Dante pomalu vylezl za ním a dál se rozčiloval. Bělovlásek se objal kolem ramen a přejel dlaněmi po pažích od ramen k loktům rychle a několikrát za sebou. "Kolik je?" Dante se ohlédl k hodinám na věži. "Sedm večer. Proč?"
"Zkusíme to obejít, třeba je vzadu odemčeno."
"Fajn." Obešli tedy celý dům. Hlavní vchod byl naštěstí pro ně otevřený. Prudký déšť je ale stihl pořádně promočit. Oba muži se zastavili v hale a rozhlédli se. "Co teď?"
"Zajdeme do kanclu. Určitě tam budou náhradní klíče."

Dante vešel do pracovny jako první. Vergil za nimi zavřel dveře. "No teda! Vy vypadáte!" Sledoval je se smíchem hnědovlásek. "Co je? Máš v tom snad taky prsty?" Zamračil se Dante. "No... to vlastně nemám, ale jestli si jdete pro klíče, tak vás asi zklamu. Nathan si ráno zabouchl klíče od bytu, takže si tu pro ně byl a ještě pořád je nevrátil. "Do prdele." Zasyčel tmavovlásek, který se už viditelně docela klepal a i v jeho hlase to bylo znát. "To je tu taková zima pořád?"
"Ne, ale byl tu Frost. Možná ten chlad tak úplně neopadl no." Usmíval se stále pobaveně, než vstal. "A ta bouřka?" Zeptal se Vergil. "Přišla úplně nečekaně."
"Já vím. Přesně podle plánu, copak jste se ráno nedívali na televizi? Bylo to ve zprávách. Nemůže tu být pořád teplo a slunečno. Půda se občas musí zavlažit. Jinak by to tu vypadalo jak v nějaké pustině." Srovnal štůsek papírů a vložil je do desek, které nechal ležet na stole. "Proč jsi nešel za Shonem, vždyť bydlí hned vedle tebe." Zeptá se Danta. "Určitě tam má Shona s Timberlanem a navíc je to trochu trapný tam lízt, takhle."
"To asi jo." Uculí se hnědovlásek a přejde k jedné z mnoha polic, ze kterých vytáhne další desky. "Potřebujete ještě něco?"
"A ty bys nějakou deku nebo ručník na půjčení neměl?"
"Já? No možná bych něco měl." Odloží desky na stůl. "Počkejte, půjdu se nahoru podívat." Vyrazí po točitém schodišti o patro výš. "Tohle je k vzteku. Jako kdyby se na nás všichni domluvili!"
"Ale Deni nevypadá, že by o něčem z toho věděl."
"Máš pravdu." Ozve se klepot. Vergil s Dantem se rychle skryjí u dveří. Vejde Chris s kyticí růží. Vergil vyklouzne ven a stejně tak Dante. Deni se zrovna vrací s ručníky. "Prosím buď můj Valentýn!" Zvolá Chris a klekne si před ním s onou kyticí. "Na co máš ty ručníky?" Zeptá se zmateně překvapeného Deniho. "No..." Rozhlédne se. "Asi už pro nikoho." Vydechne stále zmatený a převezme si kytku od svého manžela. "A budeš ty můj Valentýn?" Usměje se a obejme ho kolem krku. "Já se ptal první."

"Co sakra budeme dělat?"
"Já hlavně nechápu, proč jsme odtamtud odcházeli."
"Asi aby nás tak neviděl Chris?"
"Proč? Co je na tom zlýho? Má snad pochopení pro tyhle věci, ne?"
"Jo? Možná pokud jsi s ním nespal."
"Ou. To jsem nevěděl." Zamumlá Vergil. "Počkej ty jsi fakt spal s Redfieldem?"
"Jep." Odvětil Dante, jako kdyby o tom nechtěl mluvit. "Ty kráso. Vždyť... je tak obrovskej. Byl jsi jeho děvka co?" Zašklebil se bělovlásek. "Drž hubu." Strčil do něj. Shodou okolností procházeli kolem fontány, takže se Vergil již po druhé vykoupal v ledové vodě. "Bože!" Dante mu rychle pomohl ven. "Promiň! To jsem nevěděl!" Smál se mu. Vergil by možná i zrudl vzteky, kdyby mu nebyla taková zima. "Já ti to vrátím, jen počkej." Zasyčel k němu. "No takže to vidím takhle." Začal Dante. Většina lidí je na dovolený mimo město, takže je spousta bytů opuštěná a zamčená, což znamená, že tu kromě Deniho a Chrise asi už nikdo není, jo a kromě mýho syna, který má v pokoji Nathanova a Deniho syna a nechci jim skočit do něčeho rozjetýho, jestli mě chápeš."
"Deni mluvil o Nathanovi, třeba je už doma."
"Chceš jít škemrat k Nathanovi?"
"Radši k němu, než k Albertovi."
"Tak na co ještě čekáme?"

K jejich štěstí byl Nathan opravdu doma. Doklepali se k jeho dveřím a zaklepali. To jediné nebyl takový problém, protože oni sami se klepali na tolik, že by mohli klepat do rytmu nějaké muziky. Nathan jim otevřel s flaškou vína v ruce, ze které zrovna upíjel. "Vy teda vypadáte." Zamumlal s ledovým klidem. "Jo počkat, já už vím... Vaše loňský svádění ve stylu - vykuř mi ho, ať můžu o dům dál - hodně lidí dosti naštval. Takže vám připravili takovou odvetu. Teda původně to mělo být dost krutý, ale jelikož tu moc lidí není, tak to dopadlo takhle."
"A ty se na nás zlobíš?"
"No..." Zamyslel se starší. "Minulej rok jsem byl v Tibetu, takže byste si ze mě asi těžko takhle vystřelili." Naznačil prsty uvozovky. Bylo to spíš využití, či snad dokonce zneužití, než nějaký vtípek. Aspoň podle toho, co slyšel. Rozklepaný Vergil, kterému šel i ledový kouř od pusy, zoufale sklopil hlavu. "Pojďte dál." Vybídl je tedy. Pak za nimi zavřel a zavedl je do obýváku. "Počkejte tady." Odběhl do koupelny pro ručníky. Vrátil se s nimi a odložil je na pohovku. "Sundejte si ty plavky." Bratři se na něj zaraženě podívali. "Snad nebudete dělat cavyky." Nakrčil obočí Nathan. Vergil s Dantem se tedy vysvlékli z vlhkých plavek, které se na něj téměř doslova přilepily. Nathan je hodil do kýble s horkou vodou, kterou si přinesl i s ručníky. Natáhl se pro jeden velký ručník a začal sušit nejprve Vergila. Vysušil mu vlasy, a poté ho utřel do sucha. Přehodil přes něj deku, kterou měl na pohovce a usadil ho na ni. Jakmile osušil i Danta, přehodil přes něj druhou deku. S mokrými ručníky a kbelíkem vody se vrátil do koupelny, kde plavky krapet přemáchl v horké vodě s trochou pracího prášku a přehodil je přes žebříkovitý radiátor, který tam měl. Ručníky přehodil na druhý radiátor stejné struktury. Vrátil se do obýváku a prohlédl si klepající sourozence. "Čaj, kafe nebo něco jinýho?"
"Čaj." Odpověděli jednohlasně. Nathan dal tedy vařit vodu na čaj. "Jakože tenhle krutej vtip jste si zasloužili, ale možná mohli vymyslet něco lepšího. Takhle si akorát uženete zápal plic nebo něco horšího." Posadil se prozatím naproti nim a napil se z láhve vína. "Takhle slavíš Valentýna pořád?" Starší pohlédl na láhev, pak na Danta. "Elena je fajn holka, ale jaksi je jí sympatičtější můj bratr a já ani nemám moc chuť se vázat. Navíc tenhle svátek je jako každej jinej den. Jen tě všude prudí s růžema a romantickýma filmama a srdíčkama. Ugh." Odfrkl si znechuceně. "Mohl jsi se na nás vykašlat." Namítl Vergil. "Jo... to mohl. Mě se ale tyhle vaše žerty a msty netýkaj. Nevidím důvod, proč bych měl nechat dva mladý kluky mrznout. Navíc byste si klidně mohli uhnat nějakou vážnější nemoc. Jak jsem ostatně už říkal." Zase vstal a odběhl zalít ten čaj. Chvíli v kuchyni strávil, než se vrátil za nimi i s hrnky čaje. "Tady." Položil hrnky před ně. Oba si vzali hrnek skoro okamžitě do rukou a úlevně vydechli. Konečně pořádné teplo. Starší je zamyšleně pozoroval. Vergilovi se nekontrolovatelně klepaly ruce. Hnědovlásek se proto posadil blíž k němu, ale ne na pohovku. Vzal si od něj hrnek a po lžičkách do něj začal nalévat teplý čaj. Poté odložil prázdný hrnek a koukl na Danta, který měl podobné obtíže. Přesunul se tedy na druhou stranu a pomohl i tmavovláskovi. "Děkuju." Zamumlal trochu neochotně mladší. Nathan se natáhl po kapesníku a otřel jim rty. "Odnesu ty hrnky." Řekl a zmizel za rohem. Bratři se na sebe podívali. Nathan opláchl hrnky a narovnal je mezi ostatní nádobí v myčce, kterou zaklapl. Otřel si ruce do utěrky, kterou přehodil přes radiátor a zapřel se rukama o kuchyňský pult. Zhluboka se nadechl. Možná vypil moc vína, možná jenom proto mu ti dva přišli, jako dvě malá, opuštěná a promočená štěňátka. Prohrábl si vlasy. Proč v tom obýváku bylo takové ticho? Ti dva se neustále o něčem dohadovali, tak proč najednou to proklaté ticho? Ohlédl se ke dveřím. Odrazil se od pultu a vešel zpátky do malé haly, která přímo navazovala na obývák. Asi největší místnost v jeho bytě. Vyjma kuchyně. Oba muži ho napjatě sledovali. Jako kdyby na něco čekali. Starší ten pohled radši příliš nezkoumal. Zmizel v koupelně, kde dal napouštět vanu, a pak se vrátil za nimi. "Stačí vám ta jedna deka?" Zeptal se tedy, aby konečně prolomil to nesnesitelné ticho. Jenom přikývli. "Napouštím vanu, tak jestli se chcete trochu víc zahřát..." Ani nedokončil větu. Snad to vyznělo dost jasně. "Jako my oba najednou?"
"Můžete postupně. Je mi to jedno." Přešel ke svému pracovnímu stolu a uložil si to, co měl rozpracované. Všechno pak zavřel a počítač vypnul. Vergil se mezitím odebral do koupelny, kde si radostně vklouzl do vany. Na jeho vkus trochu moc velké, ale tak každý má asi jiné chutě a má rád jiné věci. Dante sledoval Nathana, který po bytě různě chodil sem a tam a tak nějak uklízel, aby zabil čas. "A na čem pracuješ?" Zeptal se Dante staršího, aby si získal jeho pozornost. "Já? No." Zamyslel se. "Na hodně věcech." Odpověděl. "A? Víc to nerozvedeš?"
"Tak třeba v Čině, kde jsem byl v listopadu, jsem našel nějakou keramiku z šestýho století před Kristem a... no vypadá to, že bych mohl najít hrobku Čingischána."
"Tu ještě nenašli?"
"No nenašli... našli, ale to nebyl pravej Čingischán." Vysvětlil. "Taky mám na Carce pár nalezišť a taky na Okar Leo." Dodal. "Je toho docela dost. Ale je těžký si určit, co je podstatnější. Timberlane je velkej, tak mi asi nic moc nebrání se vydat třeba až na Carcu." Dante ho se zájmem poslouchá. "Cestuješ rád?"
"Jasně. Vždyť se podívám na různý místa a pořád se můžu učit historii a všechny ty legendy. Vidět, slyšet, cítit a ochutnat jiný věci. A nahmatat si je. To je prostě... samozřejmě musíš mít finance a asi i musíš být zapálený pro věc, nebo spíš... umh... mít rád cestování. Být trochu zvědavej a tak. Mě se to líbí a... mám docela dost času, takže mi nestojí moc věcí v cestě. Na rozdíl od Deniho. Je škoda, že má tolik povinností." Tmavovlásek si při jeho slovech všímá zápalu v jeho očích. Takové nadšení v Nathanovi tak často nevidí, vlastně vůbec ho v něm nevidí. Vergil se vrátí z koupelny. Zachumlaný do půjčené deky se posadil na pohovku a vyměnil si tak s Dantem stráže. Nathan zamyšleně seděl na křesle. Z myšlenek ho vytrhl bělovlásek, který se dotkl jeho ramene. "Nathane." Oslovil ho už po několikáté. "Ano? Promiň zamyslel jsem se."
"Jo." Usměje se. "Je ti líp? No... už se neklepeš, tak ti asi bude líp."
"Jo je mi líp. Díky tobě. Vzali nám oblečení i klíče od našich bytů, když jsme tam tak usnuli. Přihnala se ta bouřka a ta nás probudila." Nathan pokyvuje hlavou. "Tak už je to za vámi. Na jednu stranu si příště rozmyslíte nějaký takový zneužívání ostatních."
"To asi jo." Pokývl souhlasně hlavou. "A nevadí ti to? Že nás máš takhle na krku? Ještě na Valentýna?"
"Nevadí mi to. Už jsem přece říkal, že Valentýn je ztráta času a plýtvání peněz a jestli ne, tak to říkám teď." Usmál se. "Aspoň mi to trochu zpestřilo den." Sevřel Vergilovu ruku na svém rameni. "Měl bys ji mít v teple." Stáhne ji ze svého ramene a vstane. Vergil se tedy více zachumlal a sledoval naopak on, jak Nathan běhá sem a tam. Přišel mu vždycky velice atraktivní, ale takový... možná trochu snadno dostupný, ale teď mu to tak nepřišlo. Byl takový odtažitý. Velice slušný a milý, ale zároveň odtažitý. Jako kdyby si chtěl radši držet odstup. Pro všechny případy. Dante se vrátil z koupelny. Usadil se vedle Vergila. "Vanu jsem vypustil, snad to nevadí."
"Nevadí." Prohodí k Dantovi. "Vykoupu se až pak." Dodal a ohlédl se k nim. "Mám tu pokoj pro hosty, je to manželská postel, ale tak vám by nevadilo spát v jedný posteli, ne? Peřinu by měl každý svojí."
"Asi ne." Pokrčil rameny Vergil. "Skvěle, tak pojďte." Odvedl je do pokoje pro hosty. "Tady." Řekl a rozsvítil světlo. "Doufám, že to bude stačit."
"Rozhodně." Ujistil ho Dante. "Je to perfektní." Přidal se k němu Vergil. "Bezva. To je bezva. Tak jestli ještě něco potřebujete. Máte hlad, žízeň, nebo tak něco." Bratři mu řekli, že nic nepotřebují. Nathan je tam nechal. Odebral se dělat si to své a jakmile měl douklizeno. Zavřel se v koupelně. Vlezl si do sprchy a pustil na sebe horkou vodu. Samozřejmě si s sebou vzal svou přítelkyni, ze které upíjel tak dlouho, dokud nebyla úplně prázdná. S ručníkem kolem pasu vyšel z koupelny. V jedné ruce držel prázdnou láhev a v druhé ručník, kterým si ještě částečně sušil vlasy. Láhev hodil do recyklační mašiny a ručník odnesl zpět do koupelny. Odebral se do své ložnice, kde si oblékl boxerky. Trochu cítil vliv alkoholu na jeho myšlení a tělo, ale nebylo to zas až tak silné. Olízl si rty a položil na noční stolek svoje hodinky a řetízek s prstýnkem, který měl už jako kluk. Pootevřel si okno na ventilačku, aby mu do ložnice proudil čistý a vlhký vzduch. Miloval to. Takhle když pršelo nebo bylo těsně po dešti. Ta zvláštní vůně. Ohlédl se ke dveřím, na které zrovna někdo zaklepal. Otevřel dveře od svojí ložnice a překvapeně se zahleděl na oba bratry, jak klečí na zemi, natisknutí těly k sobě. Stále se ještě trochu klepali. "Buď náš Valentýn."
"Co prosím?" Vykulil oči. "Každý by se zrovna k nám takhle nezachoval."
"No o někom bych věděl." Zamumlal. "To asi ne." Dodal. "Ale je docela pozdě kluci. Zítra si musím připravit materiály na přednášku, kterou mám v pondělí." Bratři se na sebe krátce podívali, než se od sebe oddělili. Nathan zpozoroval jejich dokonalá a nahá těla v celé své kráse. Tedy viděl je za ten večer už několikrát, ale teď už se neklepala a jejich pohlavní orgány byly v pozoru. Prsty se zahákli o jeho spodní prádlo, které si sotva před půl hodinou navlékl a stáhli mu ho pomalu dolů. Jakmile spadlo ke kotníkům. Sevřeli jeho stehna. Nathan v tu chvíli byl jak přikovaný. Vůbec nevěděl, co se to děje. Procitl, až když špička Dantova jazyka zavadila o jeho vstup. Vergil mezitím vsál Nathanův úd do svých hladových úst. Z překvapeného hnědovláska vyšlo jen heknutí, které stále znělo dosti zaskočeně. Tohle mu nepřišlo správné. Připadal si, jako kdyby zneužil jejich vděčnosti za ochotu jim poskytnout dočasný azyl, než budou mít možnost se dostat do svých bytů. "Kluci... já.... Uh..." Oba najednou zintentivněli své doteď něžné počínání. Jejich chtivá ústa a hlavně jazyky připravovaly Nathana o jakýkoli další argument. Muž nakonec ulevil své mysli a lehce se pohnul proti Vergilovi. Tmavovlásek i jeho bratr přestali s tím, co právě dělali a zase se pomalu postavili. Postavili se před Nathana, který je jen o trochu vyšší a nejistě se na něj usmáli. Starší k nim přistoupil a pohladil je současně po tváři, než se sklonil nejprve k Dantovi, aby ho políbil a následně to samé zopakoval u Vergila. Bratři dali ruku kolem Nathanova pasu a tou druhou se zapřeli o jeho hruď, aby se s ním mohli střídavě líbat, než pozornost mladších mužů utkvěla na bradavkách staršího. Vsály je do úst a nadšeně a velmi pečlivě si s nimi pohrával jejich jazyk. Starší jen přivřel oči a slastně vydechl, zatímco zaklonil hlavu. Drželi si ho u sebe a on jim neodporoval. Oni chtěli jeho a on tak nějak podvědomě je. Oba. Najednou. Zvedl ruce a slabě je zatahal za vlasy. Z jeho výrazu pochopili, že bude lepší se minimálně posadit. Nathan se proto posadil a okraj postele a oni dva na zem. Dali mu nohy od sebe s veškerou péčí střídavě pečovali o jeho úd a varlata. Starší je hladil ve vlasech a tiše sténal. Je zvyklý si hrát se sebou, nebo že dělá někomu doslova kurvu, ale tohle se mu snad ještě nestalo, aby o něj byl takový zájem. Možná to bylo opravdu jen na popud toho, jak se k nim Nathan dnes večer choval. Nejspíš byla opravdu jenom potřeba se mu zavděčit. Ani jeden, ani druhý bratr však své chování nesmysleli nijak sehraně, naopak to bylo velice reálné. Už od chvíle, kdy se jim Nathan začal věnovat se v nich probouzelo nutkání mu dát něco, co si zaslouží. Jejich Valentýn si vytáhl Vergila nahoru na postel a začal se s ním velice vášnivě líbat. Danta mezitím stále hladil ve vlasech. Sténal bělovláskovi do úst. Ten si Nathanovu plnou pozornost značně užíval. "Chci tě." Zašeptal mu zoufale do ucha mladší. Starší se nenechal dlouho prosit. Povalil Vergila na postel a vyhoupl se nad něj. Ohlédl se jen krátce k Dantovi, který si vylezl taky na postel a čekal. Nathan si více vysadil Vergila do polštářů, aby se na postel vešli všichni tři. Bělovlásek roztáhl nohy a čekal, stejně jako jeho sourozenec. Nathan si lehl na břicho a promnul v dlani Vergilův úd, než ho s dlouhým vydechnutím vsunul do svých úst. Pro tmavovláska to byl jasný signál, že si může lehnout za Nathana a věnovat se jeho staženému otvůrku. Všichni si tím pádem přišli na své. Dante si v zápalu vášnivého lízání pohrával se svým už tak dosti tvrdým údem. Vergil překvapeně zasténal, skoro až vyjekl. Starší hnědovlásek do něj zrovna vsunul své dva prsty. "Copak?" Oslovil ho Nathan. "Nic." Vydechl vzrušeně Vergil. "Všechno je v naprostém pořádku." Usmál se. Pan Drake se tedy vrátil ke své rozdělané činnosti, zatímco si mladšího spokojeně roztahoval. Po pár minutách si klekl a přitáhl si k sobě na chvíli Danta, aby mu to trochu vynahradil polibky. Poté se zase sehnul k Vergilovi a dlouze ho políbil, než do něj pronikl, tentokrát už svým tvrdým penisem. Oba muži slastně vydechli. Nathan se v něm začal nejprve pomalu, pak rychleji pohybovat. Pevně svíral jeho stehna ve svých rukou. Jeho varlata pleskala o jeho prdelku, která nejspíše nebyla tak často vystavována takovému zacházení. Vlastně možná vůbec nebyla něčemu takovému podrobena. Dante se položil vedle bratra na bok a aspoň se líbal se svým bratrem, když už nic víc nemohl dělat. V ruce aspoň sevřel jeho úd a honil mu ho. Drakea tahle poloha ovšem moc dlouho nebavila. Přetočil si Vergila na břicho a o něco tvrdším a rychlejším tempem do něj pronikl. Přírazy byly tvrdé a rychlé. Bělovlásek se pod ním třásl rozkoší a trochu i bolestí, ale radost a ona rozkoš jednoduše přebila všechnu bolest. Spokojeně sténal střídavě s Nathanem. Tmavovlásek už docela žárlivě přihlížel. Starší si toho naštěstí všiml a stáhl si ho k sobě, aby ho dlouze políbil. V bělovláskovi se tak přestal pohybovat, než z něj vystoupil úplně. Ten zůstal nehybně ležet. Jelikož se oba muži znali víc a už spolu párkrát i spali, pro staršího nebyla obtíž položit Danta na záda a proniknout do něj hned i bez přípravy. On to měl rád tvrdě, to Vergil asi ani tolik ne, když nad tím tak přemýšlel. Bělovlásek tedy ležel stále nehybně vedle Danta, který skoro křičel ve vlně vzrušení a rozkoše. Jeho omámená mysl nedokázala myslet na nic jiného. Ani nedoufal, že by Valentýn mohl být někdy takhle krásný. Nathan mu zvedl víc nohy do praku, aby se mu lépe pohybovalo. Tmavovlásek se tomu nijak nebránil, naopak mu i pomáhal udržet nohy dostatečně daleko od sebe, a i tak, aby nepřekážely. Stejně jako před tím s Vergilem, pan Drake vystoupil i z Danta a přetočil si ho na záda. Ten se ale postavil na všechny čtyři. Starší do něj opět pronikl trochu prudším způsobem a pokračoval dál v přírazech, jen v jiné poloze. Pro mladšího to bylo rozhodně příjemnější a pohodlnější. Nevadilo mu to ani tak, ani onak. Mladší pevně objal polštář a sténal do něj, dokud si ho Nathan zase rychle nepoložil na bok. Dante stále objímal polštář, když do něj Nathan již potřetí pronikl a přirážel do něj tak rychle a tvrdě, že si Dante chvíli myslel, že to snad Nathan ani nemůže být. Takhle ho rozhodně nezná. Vergil se aspoň trochu zvykl na bolest, která ho postupně přešla a jen sledoval, co ti dva dělají. Pan Drake si přidržoval Dantovu nohu, aby nepřekážela a zároveň se snažil mu mnout úd v dlani. Vzrušeného tmavovláska, pak nechal ležet a přitáhl si k sobě Vergila, kterého na sebe vysadil. Možná se bratrům zdálo, že je jejich Valentýn plný energie, ale spíše to bylo tak, že Nathan nechtěl, aby z jednoho nebo druhého vyprchalo vzrušení, a taky nechtěl, aby si to jeden neužíval. Vergil se poměrně ochotně začal pohybovat na jeho údu, zatímco Dante si lehl k Valentýnovi a líbal se s ním. Bělovlásek vydržel jezdit na starším ještě hodně dlouho, ale Nathan ho ze sebe nakonec sundal. Položil je vedle sebe a oba krátce políbil, než vyvrcholil na jejich rozkošná těla. Opět se s každým chvíli líbal, než Sevřel v dlaních jejich mužství a dohnal je k vrcholu, dokud to ještě šlo. Mladší vysíleně zůstali ležet a jen ochotně opláceli polibky svému Valentýnovi, který se o ně tak hezky postaral. "Hezkého Valentýna." Usmál se Nathan. "Hezkého Valentýna." Zopakovali po něm. Oba se posadili a přitulili se k němu. "Nejhezčí Valentýn ze všech." Zašeptal Dante a zvedl k staršímu hlavu. Ten ho pohladil ve vlasech a krátce políbil. "To ano." Zavrněl. Společně se pak odebrali do koupelny, kde se společně naložili do vany a relaxovali. Vergil s Dantem, ale brzy usnuli, a tak tu láhev vína vypil Nathan sám, ale nevadilo mu to. Možná na tom Valentýnovi přece jen bude. Po romantické koupeli oba bratry vytáhl z vany, osušil je a odnesl do postele. Jakmile uklidil koupelnu, lehl si do své ložnice a bratry si přitiskl k sobě. Možná tenhle den začal špatně, ale rozhodně pro všechny tři skončil dobře...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama