Když se dva perou, třetí se směje

11. dubna 2018 v 10:23 | Azano |  Jednorázové
Před dvěma týdny jsme psali cvičnou maturitní slohovou práci z češtiny. V pondělí jsme dostali známky a nějaké poznámky k tomu, kde kdo dělá chyby a na co by si měl dávat pozor. Mě nebylo vytknuto nic. Tedy skoro. Profesorka mi jenom sdělila, že když píšu, měla bych oddělovat více slova od sebe, hlavně spojky od ostatních slov, protože by se to mohlo počítat jako chyba. Taky mi řekla, že bych se měla držet trochu na uzdě. Prý jako kdybych tohle vypravování vytrhla z nějaké kapitoly a hodila ho na papír. :D Takže jsem za to nedostatečně viditelné oddělování slov dostala 1-, ale jinak by to prý bylo za 1 bez nějakých okolků. Tady mám pro vás tedy vypravování, které jsem napsala. Jeho název, který byl i jako zadání máte v názvu článku. Dneska píšu už na ostro pravou maturitní slohovku, tak mi držte palce. :)


Vidím to asi takhle. Jsem velmi rád, když můžu přihlížet tomu, jak si jdou dva lidi po krku. No, to se ví, vždyť je to sranda. Třeba minulý týden jsem se bavil náramně.

Seděl jsem si při slunném letním odpoledni hezky na terase pod deštníkem a popíjel whisky, mou oblíbenou. Sledoval jsem Chrise, jak si hraje se svými jedenácterčaty na trávníku a u toho mě napadaly otázky, jako: Uvědomují si ty jeho děti, že jejich matka je zároveň i otec a naopak? A jak jim to pak bude Chris vysvětlovat? Zavrtím hlavou. Myslet na takové nesmysly. Jenže co má dělat démon, který zrovna nemá, koho by potrápil? Tedy vlastně se tu něco rýsovalo.

Ráno jsem řekl Tonymu, že jeho milovaný Armatan mu ukradl Christian a schoval ho u sebe, aby ho zase někdo nevzal jemu. Stejně nevím, co na tom Armatanu má. Mě to přijde jako změť ozubených koleček naskládaných náhodně do sebe. Pravdou je, že jsem mu ho vzal já. Christianovi jsem zase nakukal, že Tony mu krade nebeský bronz a dělá si z něj ta svá udělátka. Zabloudil jsem proto ke Christianovi do pracovny a vzal mu tolik bronzu, který by mohl stačit aspoň na nějaký malý stroj. Byl jsem zvědav, jak to dopadne, protože se měli každou chvíli ukázat na terase.

Netrvalo dlouho a oba se skutečně ukázali. Snad si mě ani nevšimli a hned se začali hádat. Jejich hádka ale nikam nevedla. Pořád jenom mleli nesmysly o tom, kdo má doktorát, kdo je syn boha apořád dokola. Nevydržel jsem to už a vyštěkl: "Mohli byste řešit jádro věci? Tobě zmizel nebeský bronz a tobě Arma... cosi." Chtěl jsem vidět akci a ne poslouchat jejich vědecké žvásty. "Chci, abys mi vrátil Armatan." Řekl Tony. "A já chci svůj nebeský bronz."
"Bronz?" Zarazil se Tony. "Žádný nemám, co bych s ním dělal? Ty mi vrať Armatan." Mračil se. "Nemám ty tvoje pitomý kolečka. Klidně si mě prohledej." Přišlo to! Má chvíle radosti! Oběma jsem totiž podstrčil to, co chtěli zpátky. Takže, když Tony vytáhl z Christianovy kapsy Armatan, strhla se nejprve hádka, a pak už lítaly rány. S tím taky stačil zjistit i Christian, že bronz, který se sype z Tonyho kapes, je jeho. Duše se mi plnila nekonečnou euforií, která trvala až do chvíle, než se rozhodl zasáhnout Chris a odtrhnout je od sebe.

Byl to vskutku nádherný den. Ještě dnes spolu ti dva nemluví. Co z toho vyplývá pro mě? Když se dva blbci, jako Tony s Christianem, perou, moje maličkost se směje a bude se smát pokaždé, když bude chtít, protože na to prostě nepřijdou. I kdybych si to napsal na čelo, tak nepřijdou na to, že jsem to vzal já a navedl je proti sobě.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama