Až mě chytne stín - Maturitní ples

25. května 2018 v 10:19 | Azano |  Až mě chytne stín
Zjišťuji stále více, že tyhle krátké kapitoly mi dávají možnost stále se ještě rozhodovat nad tím, co vlastně postavy udělají nebo neudělají. Taky můžu postavy přidat, nebo ubrat. Tak tady je další krátká, hezké čtení :)


Rozhodl jsem se udělat učitelům radost a jít na ty tři vyučovací hodiny do školy. Jenže to znamenalo, že Erik musí do školy přijít taky, protože pak už jsem neměl tolik času na tlachání. "Ahoj." Oslovil mě a sedl si vedle mě. "Ahoj." Odpověděl jsem se zrakem upřeným na posledních pár řádků kapitoly. "To už jsi to přečetl?"
"Ještě ne."
"Aha." Zmlkl. Zaklapl jsem knížku. "Teď jsem to dočetl." Podíval jsem se na něj. "Měl bych si jít půjčit další díl."
"A co maturitní četba?"
"Se zlomenou nohou jsem nějak musel zabít čas." Řekl jsem s ledovým klidem a přeměřil si ho. "O čem jsi chtěl mluvit?" Erik chvíli napínal, než si prohrábl vlasy a podíval na mě. "Chci být s tebou. Na ničem jiným mi nezáleží. Naďa dostala, co si zasloužila. Prostě jsem jí řekl, že to skončilo a už to nový nebude, že prostě mám někoho jinýho, a že s tím dotyčným chci být. Taky jsem jí řekl, že si kvůli ní nenechám zničit vztah." Začal mi popisovat, jak vypadal jejich rozhovor a postupně mi sdělil snad úplně všechno, co měl zrovna na srdci. Dokonce jsem se dozvěděl i věci, které mi v tu chvíli nepřišly podstatné. "Takže tak. Za chvíli bude zvonit. To jsem ti to stihl akorát všechno říct."
"No. Stihl jsi i to, co jsem vědět nepotřeboval." Pousmál jsem se. "Je to upřímný?"
"Co?"
"Ten úsměv." Protočil jsem očima. "Jo. Je to upřímný." Jakmile zazvonilo, vešla profesorka, která si sedla za katedru a jen si dělala svou práci. Věděla, že tu budu já a Erik. Nikdo jiný nehodlal přijít do školy, když byl ten maturitní ples.

Zatímco já si dělal nějaké věci do školy, Erik mě pozoroval. Samozřejmě jsem o tom věděl. Poslední rok nedělal nic jiného. Před třetí hodinou jsem se na něj podíval. "Tak o čem je ta knížka?" Zeptal jsem se se škodolibým úsměvem. "Tahle?"
"No jinou před tebou nevidím."
"No... Farma zvířat je... o... zvířatech, co spolu žijou na farmě a hospodaří a daří se jim a... končí to dost dobře."
"Páni!" Zatvářil jsem se překvapeně. "Teda asi musíš mít... nějaký nový vydání, protože v tý Farmě zvířat, co jsem četl, to je spíš dost špatný a nekončí to dvakrát dobře." Nejistě se usmál. "Příště se na mě přestaň dívat a radši dělej něco pro svoje vzdělání. Já s tebou na zkoušce nebudu." Ušklíbl jsem se. "Fajn. Fajn." Natáhl ke mně ruku a pohladil po tváři. "Už se těším na ples."
"Tak to se máš." Koukl jsem k oknu. Vzal mou tvář do dlaní a natočil k sobě. "Za chvíli bude zvonit." Poznamenal jsem. "To stihnu." Šeptal ke mně v těsné blízkosti, pak mě políbil. "Promiň, že jsem takovej idiot. Nezasloužíš si mě."
"Omyl. Ty si nezasloužíš mě." Uculil jsem se a prohrábl mu vlasy. Odtáhl jsem se od něj. "Tak snad se budu mít na plese na co dívat." Mrkl na mě.

Nebyl jsem nervózní. Dokud jsem byl doma a nesoustředil se na to, bylo to fajn, ale pak, když mě tam táta odvezl. Najednou jsem pocítil slabou, ovšem stále sílící úzkost. Připojil jsem se k ostatním ze třídy. Zhodnotil holky a dal se do řeči s klukama, dokud si mě na chodbě před šatnou neodchytil Petr. "Co se děje?" Zeptal jsem se ho. "Asi nic." Zamumlal. "Aha. Co noha?"
"Dobrý." Pousmál se. "Fajn. Tak mi řekni, o co jde."
"O tom tělocviku... hele já vím, že jsme o tom mluvili ještě ten den, ale pořád to mám v hlavě."
"Ale co?" Nechápal jsem, na co naráží. "To s Erikem..." Začal. "ublížil ti nějak?"
"Co prosím?" Sevřel jsem jeho rameno a ustoupil víc ke stěně, aby kolem mohli procházet lidi. "Kdyby mi ublížil, tak bys to na mě poznal, no ne?"
"Ale byl jsi mimo."
"Jo. Hele to je složitý. Jestli... sakra..." Rozhlédl jsem se. "Poslyš." Oslovil jsem ho zase po krátké odmlce. "Jestli si o tom chceš promluvit, tak... se můžeme zítra někde sejít v kavárně, nebo tak něco." Navrhl jsem docela neochotně. "To by bylo fajn, ale nebylo by lepší na to mít klid?" Povytáhl jsem nad jeho dotazem obočí. "Ehm..." Promnul jsem si spánky. "Tak jinak..." Nakonec jsem se s ním domluvil na alternativě.

Poté, co jsem přežil všechny útrapy maturitního plesu, jsme jeli domů. Tedy před tím jsem pomohl Erikově otci dotáhnout Erika do auta. Doma jsem byl rád, když jsem ze sebe sundal oblek a dal si, na rozdíl od ostatních, sprchu. Skončil jsem ve svém pokoji. Erik mi stačil poslat tolik opilých zpráv, že jsem se měl čím bavit ještě druhý den ráno.
 


Komentáře

1 Enqila Enqila | 27. května 2018 v 21:04 | Reagovat

A já doufala, že bude nějaká oslnivá krásná scéna na maturitním plese :D :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama