Až mě chytne stín - Žárlivost

21. května 2018 v 10:03 | Azano |  Až mě chytne stín


Náhodné střetnutí se Samem bylo docela příjemné. Ovšem teď, když už uběhlo několik dalších týdnů, jsme byli zase víc v kontaktu a bavili se tak nějak o všem. Bylo fajn, že se toto přátelství obnovilo. Erikovi jsem se nevyhýbal, ale ani jsem jeho společnost nevyhledával. Dokud si nebyl jistý tím, co chce, tak jsem mu neměl co říct...

V pátek mě čekal maturitní ples. Nebyl jsem z toho dvakrát odvázaný, ale doma jsem zůstat nemohl. Celá rodina na tom trvala až přehnaně moc. Teď jsem to ale neřešil. Měli jsme tělocvik a hráli florbal. Nejdebilnější hru ze všech, aspoň takový byl můj názor a stále trvá. Jeden ze spolužáků, Petr, hodně blbě spadl na zem a sedřel si nohu. Nemohl na ní šlápnout a viditelně ho to bolelo. Učitel mě s ním poslal do sprch, abych mu to pomohl umýt a ovázat nohu. No prostě učitelé. Petr byl trochu mimo. Nebyl to typ, který fňuká a brečí, jako to dělají třeba fotbalisti, ale on byl ten, kdo byl na sport profík a málokdy se zranil. Možná to bylo taky tím, že v poslední době byl celkově nějak mimo mísu. Odvedl jsem ho tedy do sprch. Posadil jsem ho na lavičku v šatně. "Dobrý? Neomdlíš mi tu, že ne?" Sehnul jsem se a podíval na něj. "Copak jsem nějaká slečinka?" Ušklíbl se. Opětoval jsem mu úsměv. "Drž si tam ten kapesník. Dojdu pro vodu a umyjeme to." Sevřel jsem krátce jeho rameno a vstal. "Kdyby něco, tak houkni." Prohodil jsem k němu a zmizel za rohem ve dveřích, které jsem nechal pootevřené. Rozsvítil jsem si, protože tu nikde nebylo žádné okno a šel chodbou víc dozadu, kde teprve byla nějaká umyvadla a za rohem asi osm sprchových koutů. Hodil jsem čistý látkový kapesník do umyvadla a rozhlédl se. Někde tu vždycky byly kýble pro uklizečky. "Alexi?"
"Děje se něco?" Zavolal jsem zpátky na Petra. "Nic. Jen jestli tam jseš."
"Jsem tady, neboj. Jen najdu kýbl a přijdu."
"Dobře." Už jsem se lekl, že mu je třeba špatně, nebo tak něco. Docela dost se mi ulevilo, když jsem zjistil, že se jen ujišťuje, že tu jsem. Konečně jsem našel kýbl, do kterého jsem se chystal napustit studenou až vlažnou vodu. Postavil jsem ho do umyvadla a nechal do něj téct vodu. Zničehonic mě polilo horko a zabolely záda. Zalapal jsem po dechu a vyděšeně se podíval Erikovi do očí. Naštěstí ho napadlo vypnout vodu. "Co to tady děláš?" Zasyčel jsem na něj. "Na tělocvik ne, ale za mnou jo?" Mračil jsem se. "Tak co ti je?" Zasyčel jsem na něj znovu. "Přestaň se mi vyhýbat." Povytáhl jsem obočí a dost vážně se zatvářil, než jsem se musel pobaveně ušklíbnout. "Já se ti vyhýbám?"
"Jo vyhýbáš a už máš za mě dokonce náhradu."
"Tohle je dost zvrácený, víš to?" Odstrčil jsem ho od sebe. "Nevyhýbám se ti, jen ti nemám, co bych řekl. Pokud si nejseš schopnej vybrat, tak nemám důvod se snažit. To ty jsi chtěl vztah a já debil si myslel, že jsem teda na prvním místě já a ne Naďa." Obešel jsem ho a vytáhl kýbl z umyvadla. Postavil jsem ho na zem a ještě vzal kapesník, který jsem nechal ve vedlejším umyvadle. "A to, že se stýkám s kamarádem ze základky, je moje věc." Dodal jsem poměrně klidně. Namočil jsem kapesník a vyždímal ho. Voda byla tak akorát. "Musím jít za Petrem." Oznámil jsem a chtěl zvednout kýbl, ale Erik mě zase natiskl ke stěně. "Pusť-" Natiskl mi dlaň k ústům. "Teď nech mluvit mě." Pronesl skoro šeptem. "Kdybych nebyl debil, tak už tě tady svlíkám, ale bohužel jsme ve škole a Petr má asi fakt problém, když ho stavíš před mojí maličkost." Zhluboka se nadechl. "Kdybych s tebou nechtěl být, zůstal bych s Naďou." Jeho stisk povolil a svojí ruku z mých úst konečně stáhl. "Chci, abys mě přestal ignorovat. Chci s tebou zase normálně komunikovat." Jen jsem ho pozoroval. Pak jsem ho od sebe odstrčil. "Tak přestaň žárlit, když nemáš důvod a zkus taky jednou dodržet slovo." Znovu jsem ho obešel a doufal, že mě nechá být. Chytil mě za paži a podíval se na mě. "Máš odpoledne čas?" Zeptal se. "No nevím. Podívám se, jestli zrovna nespím s Petrem nebo Samem."
"Moc vtipný." Nuceně jsem se ušklíbl a konečně vzal kýbl, se kterým jsem se vrátil za Petrem. "Tak jsem tady." Usmál jsem se na Petra a přiklekl si na podlaze, abych mu to mohl otřít. "Dal sis na čas." Poznamenal. "Jo. No... trochu jsem... se zasekl."
"Aha."
"Natáhni tu nohu. Jestli to jde." Začal jsem mu otírat krev z nohy a opatrně čistit ránu. Syčel bolestí, přestože se snažil být co nejvíc potichu. Nakonec jsem mu to ovázal. "Tak jo. Je to lepší?" Zeptal jsem se. "Jo." Odpověděl. "Chceš se vrátit za ostatníma?"
"Ne. Jsem docela rád, že sedím." Jen jsem přikývl a odstrčil kýbl plný vody s příměsí krve. Posadil jsem se vedle něj. Moc jsme si toho neřekli. Měl jsem pocit, že snad ví, že mě v těch sprchách překvapil Erik, ale doufal jsem, že si to když tak nechá pro sebe. Pro jistotu jsem s ním ještě ten den mluvil a pokusil se mu to trochu vysvětlit. Úplně mi vypadlo, že se chtěl Erik sejít. Naštěstí bylo ještě dost času na nějakou krátkou schůzku. Zastavil jsem se před knihovnou. Erik dorazil během chvíle. "Ahoj."
"Ahoj." Odpověděl jsem zamyšleně. "Tak co potřebuješ, že se musíme scházet takhle pozdě odpoledne?"
"Máš snad něco na práci?"
"Petr ví, že jsi tam byl. Každej není takovej idiot, víš? Lidi si všímaj různejch věcí." Založil jsem si ruce na prsou. "Promiň. Já jsem... tě musel vidět."
"Vybral sis dost blbou chvíli."
"Já už jsem prostě takovej." Pokrčil rameny. "Chci se ti nějak... omluvit za svoje chování a promluvit si stebou někde... kde nás nikdo nebude rušit."
"Abys mě zase natiskl na stěnu? Vyhrožoval mi?"
"To nebyly výhrůžky."
"Kdybych nebyl debil, tak už tě tady svlíkám." Ušklíbl jsem se. "Fajn, ale pořád bych tomu neříkal výhrůžka." Pokrčil opět rameny. Chvíli jsme tam naproti sobě v tichosti stály. "Tak asi v pátek ráno bych mohl mít čas."
"Před maturákem?"
"Jo. Problém?"
"Ne. V pořádku. Je to perfektní." Usmál se. "Tak jo." Prohrábl jsem si vlasy. "Nechci nic řešit přes facebook, je ti to doufám jasný."
"Jasný." Pokývl hlavou a promnul si strniště na tváři. "Tak zítra."
"Zítra." Každý jsme šli svou cestou. Stejně to nemělo smysl a světe div se. Já jsem teď radši studoval, než se potloukal po večerech venku, teda ne, že bych to někdy dělal...
 


Komentáře

1 Enqila Enqila | 27. května 2018 v 20:55 | Reagovat

Poznámka, že se podívá, jestli má čas, aby nespal zrovna se Samem nebo petrem, mě děsně pobavila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama