Až mě chytne stín - Co je třeba vyřešit

10. června 2018 v 8:00 | Azano |  Až mě chytne stín
Další kapitolka. Myslím, že už jsme tak nějak v polovině :) Užijte si kapitolku. Ta další už nebude končit tak dobře...


Většinu jarních prázdnin jsem strávil s Petrem. Bylo to... velmi hezké a krátké období, které bych si rád zopakoval. Do té chvíle jsem si myslel, že mé city k Petrovi i Erikovi jsou ten největší problém v mém životě. Ten pravý a opravdu velký problém měl teprve přijít...

Pobíhal jsem tak nějak mezi Petrem a Erikem. Téměř celý březen a část dubna se to dalo tajit a zvládat, ovšem čím blíž byla maturita, tím těžší pro mě bylo něco předstírat.

Týden před odchodem na tzv. svatý týden, který v našem případě znamenal spíše "svatý měsíc", jsem se rozhodl něco dělat. Chtěl jsem si všechno urovnat nejenom v hlavě, ale i s Petrem a Erikem. Počasí mi přálo. O víkendu mělo být hezky, a taky bylo, proto jsem je na onen zmíněný víkend oba pozval k nám. Rodiče odjeli na nějakou oslavu narozenin nějakého známého a sestry měly své přítele, takže využily situace a spaly u nich. Dům jsem měl tím pádem pro sebe. Popravdě jsem neměl nejmenší tušení, co se za ty dva dny může stát. Děsilo mě to, ale byla to jediná šance vyřešit můj problém. Pořád to ale nebyl ten problém, co měl přijít.

Vyzvedl jsem je na nádraží a odvedl domů. Vybalili si a tak. Po provedení domem, což nebylo moc dlouhé, jsem je vzal ven a odvedl tam, kde jsem byl s Petrem. Na kopec, kde stál betonový panel v trávě a kolem bylo pár stromů. Domy tu nestály, všechno bylo daleko. Věděl jsem, že Petr je klidný, ale na Erikovi jsem poznal, že mu něco... možná někdo... vadí.

"Je hezky." Zamumlal jsem. Petr se usmál. "To je." Podíval se na mě. Byl vysoký a silný. Tmavovlasý s hnědýma očima. Oproti Erikovi vypadal mnohem starší. Erik měl vlasy světlé a oči hnědé. Byl nižší než Petr, ale stále vyšší, než já. O trochu. Byl to typický sportovec. Ego mu sahalo až k nebesům, ale ke mně se nikdy nechoval tak, jako k ostatním. Nebo jsem to možná jenom neviděl. "Ty vlastně děláš nějaký ty nebezpečný sporty..." Začal Erik. "Jo. Motokros a taky trochu BMX." Odpověděl Petr. "To zní zajímavě. Už jsi z toho spadl?" Zajímal se Erik dál. "No tak logicky. Není to bezpečný, ostatně proto se tomu říká nebezpečný a adrenalinový sport. Jezdíš přes potoky, kameny, kořeny stromů... jednoduše zdoláváš náročnej terén." Vysvětlil zase Petr. "No a spadl jsem. Hodněkrát. Zatím ale musím zaklepat, protože jsem si ještě nic nezlomil. Jen měl lehčí otřes mozku minulý léto, ale jinak dobrý."
"Ještě sis nic nezlomil?" Podíval jsem se na něj. "No ne na kole a motorce, jinak už jo." Upřesnil svou předchozí odpověď a usmál se. "Chtěl bys to snad zkusit?" Zeptal se Petr Erika. "Pokud tím oslním svýho kluka... ty jsi ho tím ostatně oslnil až moc." S Petrem jsem se na něj podíval s nechápavým výrazem. "Co prosím?" Zamračil jsem se. "No učit se s ním určitě nechodíš." Odvětil s klidem. Netušil jsem, jestli mlčet a dělat, že to neslyším, nebo křičet vzteky, jednu mu vrazit, či se prostě sebrat a odejít. "Můžu se stýkat, s kým chci." Odpověděl jsem jakž takž klidně. "A nechat se jím klátit?"
"Co jsi to řekl?" Ozval se konečně Petr. "Bavím se snad s tebou?" Probodl ho Erik svým varovným pohledem. "Bavíš se s ním a to dost nevhodně." Odpověděl Petr. "Co ti je po tom? Chodí se mnou." Odsekl zase nazpátek Erik. "Dost! Buďte oba dva zticha!" Okřikl jsem je. "Nikdo mě tady neklátil a neklátí. S Petrem jsem nespal, nikdy." Díval jsem se na Erika, který spíše koukal skrze mě na Petra, jako kdyby po něm chtěl skočit a zabít ho na místě. "Chci, abys mě teď poslouchal, vy oba."
"A proč?" Zeptal se odměřeně Erik. "Protože už začínám být zoufalej a unavenej a cítím se tak... jako kdybych se neměl dožít rána. Už dva měsíce." Jeho tvrdý výraz povolil. Nejspíš to oba pochopili trochu jinak, než jsem myslel já. "Tehdy před maturitním plesem... o tom tělocviku, jak jsi mě překvapil ve sprchách, v tělocvičně. Petr byl v šatně, noha mu krvácela a on... věděl, že tam jsi, co se stalo a chtěl vysvětlení. Tak jsem mu to o jarních prázdninách vysvětlil, jenže se to zkomplikovalo, když mi po svém vyznal lásku." Erikův výraz opět ztvrdl. "Políbil mě a já... na to zbytek dne hodně intenzivně myslel. Věděl jsem, že chodím s tebou, že to není dobré, že nic z toho, na co jsem myslel, není dobré." Odmlčel jsem se krátce. "Večer jsem nemohl spát. Měl jsem strach, co na to řekneš, když se o Petrově chvilkové slabosti dozvíš, co by se stalo... Nevím, jestli jsem měl noční můru, nebo co to bylo, ale bylo mi až zle z toho, co jsem viděl. Petr spal na gauči a asi slyšel můj křik. Vzbudil jsem ho a on se staral o to, co se stalo. Bál se o mě, víš? Chtěl si jít zase lehnout, ale já ho zastavil, Eriku. To já zastavil jeho. Požádal jsem ho, aby se mnou zůstal. Políbil jsem ho, ale nic víc nebylo." Najednou se mi chtělo brečet. "Celý dva měsíce se snažím přijít na to, co mám dělat. Jak ti to říct, jak se z toho vymotat, ale já už nevím, jak dál. Za měsíc máme skládat maturitu a já... řeším tohle. Proto jste tu na víkend oba, abych to vyřešil, abych se z toho dostal." Přitáhl jsem si kolena k hrudníku a položil si na ně bradu. Rukama jsem objal nohy a přivřel oči. "Bolí to. Hrozně to bolí." Petr se podíval na Erika, který hleděl na mě. Přisunul se ke mně blíž a Erik udělal automaticky to samé. Jako kdyby šlo o závod. Petr se mě dotkl první. Slabě stiskl moje ramena. "Určitě se to nějak vyřeší." Promluvil ke mně. Erik sevřel jednu mojí ruku ve své. "Jo vyřeší, ale musíš být konkrétní. Alexi já... jsem sobec, vím to a nechci se o tebe dělit. Nechci tě ztratit." Zvedl jsem k němu zrak. "Je to hrozně těžký být konkrétní. Vždyť... milují mě dva kluci a já si nechci vybírat."
"To je dost konkrétní." Zamumlal zaraženě Petr. "To jako..." Podívali se na sebe. "že chceš chodit se mnou i s ním?" Erik pohodil hlavou k Petrovi. Jeho výraz dal jasně najevo své překvapení a zmatení. Očividně jsem tu byl ten jediný, kdo to viděl jako možnost. Oni dva se spíš tvářili tak, že by během několika minut jeden druhého zabil. Nějakým zázrakem po sobě neskočili a mě společně uklidnili. Dali mi docela dost času. Mě to přišlo jako věčnost.

Večer jsme seděli na zahradě na terase a koukali na oblohu, kde vycházely hvězdy. "Někdy bych... si přál umřít."
"Proč?" Zeptal se Petr. "Všechno zmizí. Starosti, bolest, všechno." Odpověděl jsem. "Smrt možná vyřeší tvoje problémy, ale nevyřeší problémy ostatních. Tvoji blízcí tu pořád budou a budou se trápit." Řekl zase Erik. "Asi máte pravdu." Zamumlal jsem. "A co stín? Myslíte, že může existovat člověk bez stínu? A k čemu vlastně stín je?"
"Někde jsem slyšel, že to jsou naše duše." Pokrčil Erik rameny. "A kdo nemá duši, není člověk." Dodal. "A co tedy je?" Zeptal jsem se ho. "Kdo ví...." Odpověděl mi. "Co když... je stín něco, co nás doprovází? Myslím jako anděl strážný a... když nás chytí... tak nás chce odnést do nebe." Řekl jsem poměrně zasněně svou teorii. "Až mě chytne stín, odejdu s ním do Ráje. Každý z nás." Dodal jsem. "Ta tvoje posedlost náboženstvím." Ušklíbl se Erik. "Na druhou stranu máš jiný pohled na svět." Usmál se na mě. "Není to posedlost, ale zajímá mě to." Pokrčil jsem rameny. "Není ti zima?" Zeptal se Petr. "Ani ne, ale možná bych si měl jít lehnout." Odpověděl jsem mu. "Půjdu si dát sprchu, abyste se mohli taky umýt." Pomalu jsem vstal z lavičky s dekou přehozenou kolem ramen. "Dobře." Přikývli. "My to tady zatím sklidíme a odneseme dovnitř." Věnoval jsem jim krátký pohled a úsměv, než jsem odešel do domu. Osprchoval jsem se a odešel nahoru do pokoje. Po mě šel do sprchy Erik, pak Petr. Erik využil té krátké chvíle, kdy se mnou byl opravdu sám a posadil se ke mně na postel. "Určitě chceš, abych se o tebe neustále přetahoval s Petrem?"
"A ty?"
"Nelíbí se mi to, ale zkusit to můžu." Odpověděl mi a políbíl mě na rty. "Chci hlavně tebe." Usmál se a začal mě líbat na odhaleném krku. Přivřel jsem oči a zaklonil hlavu. Jeho ruce slabě stiskly moje ramena. Mé oči se zase rozevřely, když do pokoje vešel Petr. "Oh." Vydechl. "Co ti tak trvalo?" Podíval se na něj Erik. "Nebo si ho mám hýčkat sám?" Rýpnul si do Petra. Ten odhodil věci na pohovku a jen ve spodním prádle vyrazil k nám. Posadil se vedle mě z druhé strany a pohladil mě po tváři, než začal dělat přesně to, co Erik do jeho příchodu. Tak si každý hýčkal svojí část mého krku. Překvapilo mě, že ho Erik takhle vyzval, aby se k němu připojil. Brzy mě položili na záda a pokračovali v hýčkání, dokud si mě nezačali nárokovat i tím trochu dominantnějším způsobem. Samozřejmě byl Erik tím prvním, kdo si mě nárokoval, ale pak nechal i Petra a jeho tělo... každý měl nějaké své přednosti a Petr měl rozhodně ty tělesné. Na svůj věk měl tělo vypracované a udržované. Erik měl sotva polovinu Petrovy svalové hmoty. Taky mě to trochu zabolelo, ale stálo to za to a já byl rád, že se dokázali nějak "dohodnout." Objal jsem Petra kolem krku a zabořil mu hlavu do ramene, když jsem cítil, jak mě Erik ze zadu bere kolem pasu a proniká do mě pomalým tempem. Byl opatrný, ale i přesto jsem cítil bolest. Dlouho jsem s ním nespal a... teď jsem měl sex s ním a Petrem najednou. Nikdy jsem nic takového nezažil, proto to bylo jiné a šílené, taky vzrušující, zároveň ovšem bolestivé. Když to skončilo, hodně se mi ulevilo. Všechno dopadlo dobře. Ležel jsem mezi nimi. Petr se ke mně tiskl zezadu a objímal mě. Erik ke mně byl otočený čelem a tiskl mě k sobě. Spíš jsem se tiskl já k němu. Byl to příjemný pocit. Cítil jsem se být v bezpečí...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama