Až mě chytne stín - Čekání

2. července 2018 v 14:12 | Azano |  Až mě chytne stín
Další a jedna z posledních kapitol tohoto příběhu :) Myslím si, že do patnáctky se budu vejít :D


Přestože to na tom pensionu nezačalo úplně tak, jak by si kdokoliv jiný představoval, zbytek pobytu byl... neuvěřitelný. Měl jsem svého svalnatého motorkáře, sexy policistu a submisivního závodníka. Tedy nečekal jsem, že Sam toho bude součástí, ale v tom pensionu už na tom asi nikomu z nich nezáleželo. Mě... na tom záleželo asi tak z poloviny. Pořád jsem mezi nimi cítil konkurenční boj. Takovéto... kdo z koho. V některých situacích mě to těšilo, v dalších bych byl radši, kdyby spolu vycházeli a v těch ostatních už jsem byl spíše unavený na to, abych to řešil. Každý z nich měl něco do sebe a jejich názory... no to by bylo na dlouho. Teď se celý pobyt zdál a vlastně byl u konce. Poslední den strávený s nimi, pak měl Petr zase nastoupit do práce a Erik měl jet na dovolenou se svým tátou...

Pomalu jsem vstal z postele a protáhl se. Došel jsem k oknu a otevřel ho, aby dovnitř proudil čistý vzduch. Vzal jsem si čisté spodní prádlo a košili. Bylo k nevíře, jak to Erik se Samem zvládli všechno dovézt dřív, než Petr přivezl mě. Takže o tom vlastně věděla i moje mamka. Sešel jsem do přízemí, kde hezky voněla snídaně. Zase nikde nikdo. Vzal jsem do ruky lžičku, která ležela vedle talířku, na kterém ležel malý ořechový dortík a kousek si vzal. "Mmmm..." Přivřel jsem oči a posadil se k pultu. Natáhl jsem se po hrnku s horkým čajem. Jestli na mě zase něco nastražili... Prolétlo mi hlavou, ale stále se nic nedělo. Snědl jsem dortík a vypil i čaj, ale nikde nikdo. Rozhodl jsem se tedy dát do úklidu, když druhý den odpoledne jsme měli odjet. Umyl jsem nádobí a postupně prošel každou místnost, abych se ujistil, že uklizeno bude všude. Nechal jsem jenom ložnici, ve které jsme všichni čtyři trávili polovinu času. Sedl jsem si na zem ke své brašně, ve které jsem měl oblečení a našel tam skicák i s Petrovou fotkou. Nejspíš to vzali v té rychlosti jak balili co šlo. Našel jsem i svůj penál. Vzal jsem penál, fotku i skicák a vrátil se dolů, kde jsem se posadil venku na terasu a nechal se inspirovat prostředím kolem sebe. Možná bych ocenil i svůj foťák, ale skicák bohatě postačil. Nakreslil jsem si toho tolik, že mi to bylo až podezřelé. Odběhl jsem si nahoru pro mobil. Už to byly dvě hodiny. Vytočil jsem Erika, ale ten mi to nezvedal, stejně tak Petr. "Dneska žádný hry." Prohrábl jsem si vlasy. Jenže jak tak čas běžel, byl jsem stále nervóznější a měl o ně docela strach. Vstával jsem v devět a už byla skoro jedna odpoledne. Vyhlížel jsem je na terase a u toho se zkoušel zabavit kreslením, ale moc mi to nešlo. Trochu se mi ulevilo při pohledu na přijíždějící auto. Ani jsem si nebral boty a prostě seběhl kamenné schody dolů na betonový plácek. Doběhl jsem k autu, ze kterého vystoupil Thomas. Málem to se mnou seklo. "Co tady..." Zavrtěl jsem hlavou. "Kluci už jsou čtyři hodiny pryč. Nevíš... nevíš, kde jsou? Nezvedají mi telefon." Ucouvl jsem od auta. "V domě nejsou?" Zeptal se překvapeně. "Ne... nebo já nevím. Já jen... snad se zase někde neschovávají." Thomas se rozhlédl. "A byl jsi v garáži?"
"Tam... jsem nebyl." Prohrábl jsem si vlasy. Nervózně jsem si založil ruce na prsou. "Tak se tam podíváme?" Nadhodil. "Já nemám ani boty. Myslel jsem si, že to je aspoň Sam. Máte skoro stejný auta." Thomas se podíval na drahý mercedes, kterým přijel. "No možná to je tím stresem." Prohrábl si vlasy. "Tak já se tam půjdu podívat."
"Dobře." Sledoval jsem ho, jak míří do garáže, než jsem se sám vydal nahoru zpátky na terasu. Vešel jsem do domu. V "našem" pokoji jsem si vzal kalhoty a ponožky, pak si obul boty. Takhle oblečený jsem se v Thomasově přítomnosti cítil jistější. Možná jsem se měl převlíct během toho čekání na kluky a ne až potom, co jsem zjistil, že přijel Thomas a ne Sam. Seděl jsem na terase. Podíval jsem se na Thomase. "Tak co?"
"Nejsou tam, ale je tam Samovo auto i motorka." Odpověděl mi. Sedl si ke stolu naproti mně. "Určitě se vrátí. Nemusíš se o ně bát. Jsou spolu, ne?" Usmál se na mě. "Já doufám, že jsou spolu a nechystají nějakou hovadinu, jako tu ujetou hru. Ale čtyři hodiny, jsou čtyři hodiny." Povzdechl jsem si. "Jo ta hra. To bylo něco. Teda nebyl jsem u toho, ale když mi to tak vyprávěli... i tak si myslím, že tě měli nějak upozornit." Díval se na mě. "Díky." Zamumlal jsem. "Jsi v pořádku?" Zeptal se. "Je mi skvěle. Ráno jsem se probudil, v kuchyni našel nachystanou snídani, která tam mohla stát tak deset minut, max. No a teď už tu sedím přes čtyři hodiny a jediný, kdo tu je, jsi ty." Odpověděl jsem skoro až rozčíleně. "Škoda, že tu není pes, nebo kočka, to bych se s nimi zabavil." Dodal jsem zoufale. "A se mnou bys nechtěl trávit čas? Původně jsem měl přijet za Samem, protože odjíždím s manželkou na Bahamy, tak jestli by nechtěl jet taky, i když zase odmítne, ale tak pro jistotu."
"A kdy odjíždíte?" Zeptal jsem se. "Dnes večer." Odpověděl. "Oh." Podíval jsem se na mobil. "No... to tady asi budeš muset počkat. Leda bys... mu zkusil zavolat, kde jsou. Na něj číslo nemám." Podíval jsem se na něj. "To bych zkusit mohl." Postavil se a vytáhl si z kapsy mobil. Vytočil Sama a čekal, jestli mu to zvedne. "Ahoj. Jo. Alexander je... no bojí se o vás. Tak ale rychle." Položil to. Mobil odložil na stůl a posadil se. Usmál se na mne. "Jsou tady v lese. Někde."
"A co tam dělají?" Zeptal jsem se překvapeně. "To mi neřekl." Odpověděl. S povzdechem jsem se opřel a zaklonil hlavu. "Mohli nechat aspoň vzkaz. Tohle není příjemný." Věděl jsem, tak nějak podvědomě, že na mě Thomas pořád kouká. Podíval jsem se na něj. "Tak tu tak přemýšlím..."
"Nad čím?" Thomas se jen usmál. "Kdy se spolu zase podíváme na východ slunce." Trhl jsem sebou a rychle vstal. "Já už se s tebou nebudu dívat na nic." Ustoupil jsem ke dveřím. "A proč ne? Co nám brání?" Zeptal se skoro až hloupě. "Tak za prvé je teprve půl druhé odpoledne a za druhé tu kluci budou, co nevidět. A já se s tebou nechci na nic dívat." Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. "To je ale škoda, víš to?" Slyšel jsem ho za sebou. "Potřebuješ někoho, kdo se o tebe postará, kdo ti dá to, co potřebuješ." Chytil mě za paži. "Nech mě být." Podíval jsem se na něj. "Tehdy se ti to tak líbilo. Proč bys mě teď odmítal?"
"Znásilnil jsi mě. Řekl jsi buď se budu bránit a bude mě to bolet, nebo se nechám a přežiju to bez větších šrámů." Namítl jsem. Hlas se mi zachvěl při těch slovech. "To je pravda. Byl bych ale radši, kdybys mi to opětoval. Staral jsem se o tebe hezky, nebo ne?" Nedokázal jsem mu odpovědět a ani jsem nechtěl. "Mlčení znamená souhlas." Zasmál se a pustil mě. "Nerad bych ti ubližoval. Byla by to zbytečná škoda, proto se přikláním k mnohem jemnějším způsobům." Pohladil mě po tváři. "Zdrogoval jsi mě." Vydechl jsem, zatímco jsem si mnul paži. "No nezdrogoval. Tedy... dal jsem ti malou dávku a doufal, že to bude stačit, ale nestačilo." Pokrčil rameny. "Ale to teď nebudeme řešit." Vzal mě za tváře a začal líbat. Povedlo se mi ho po chvíli odstrčit. "Nech mě být... prosím." Vzal mě za ruku. "Jistě." Vrátili jsme se zpátky na terasu. Sedl si naproti mně. "Já... si jen skočím pro něco k pití..." Začal jsem nejistě. "Budeš něco chtít?" Zeptal jsem se ho a vstal. Olízl si rty. "Stačí minerálka nebo nějaká limonáda." Odpověděl po chvíli. "Dobře." Odešel jsem do kuchyně, kde jsem si nalil do skleničky pití a nalil i jemu. Klepaly se mi ruce. V tu chvíli bych si možná dal nějakou hru, než tu být s ním a sám. Modlil jsem se, aby už konečně přišli. Vrátil jsem se k Thomasovi a postavil před něj sklenici s limonádou. "Děkuji." Věnoval mi úsměv. Sedl jsem si. Po necelé půl hodině čmárání do skicáku se konečně ukázali kluci. "Ahoj. Dobrej." Přišli. Postupně mi dali pusu. V tu chvíli mi to bylo nepříjemné, ale teď jsem za to rád. Thomas se tvářil, jako kdyby mu někdo něco zrovna ukradl. "Odpusť, že jsme se neozvali. Neměli jsme signál a Erik si mobil nechal nahoře." Vysvětlil Petr. "Hlavně, že jste tady." Vstal jsem a odešel do domu. Petr šel za mnou. "Všechno dobrý?" Zeptal se, když mě konečně dohnal. Zastavil jsem se. "Měl jsem o vás strach. Měl jsem... strach." Petr se ohlédl k terase, kde Sam mluvil se svým otcem. "Možná jsem tu měl zůstat. Kluci říkali, že by bylo lepší, aby tu jeden zůstal s tebou. Nepočítali jsme s tím, že nám to zabere tolik času tam venku." Zamumlal. "A co jste tam vlastně dělali?" Objal jsem se kolem ramen. "No... chtěli jsme si udělat romantickou procházku lesem, pak v noci, ale nakonec jsme si to rozmysleli. Určitě to bude romantičtější tady." Usmál se. "A snídaně ti chutnala?"
"Byla skvělá." Usmál jsem se. "To jsem rád." Pohladil mě po tváři. "Už mě nikdy nenechávej samotného. Nikdy." Zašeptal jsem a objal ho. "Jak si přeješ." Odtáhl jsem se od něj. "Já bych... ti měl asi něco říct."
"Tak fajn. O co jde?" Zeptal se zvědavě. Tak jsem mu to řekl. O té nabídce od Týny. Vypadal překvapeně a zmateně, pak nešťastně. Když Thomas konečně odjel pryč, řekl jsem to i Samovi a Erikovi. Čekala mě stejná reakce.

Když jsem jim vše konečně nějak vysvětlil a dostal od nich jejich názor, vše se uklidnilo a hlavně já. Sam a Petr mě pořád zvláštně pozorovali a mě to vadilo. Erik se choval tak, jako vždycky. Seděl jsem na zemi v Erikově sevření a díval se na hořící oheň v krbu. "Zkazil jsem to." Vydechl jsem do ticha. "Nezkazil... v posledních dnech nebylo moc možností, to říct." Zamumlal Erik. "Já jen... nechci strávit několik let na vysoký studováním oboru, kterej mě ani nebaví. Tohle... je riziko, ale pořád můžu ukázat, co umím. A focení... umím, aspoň doufám." Petr slezl z gauče a přilezl k nám. "Promiň, jestli jsem působil nějak naštvaně, ale já se těšil, že si spolu ještě někam vyrazíme, než nastoupíš na vysokou a tys... mi řekl tohle. No pořád máme ještě skoro dva týdny.. s tím by se dalo pracovat."
"Souhlasím." Ozval se Sam. "Takže... vám to nevadí?"
"Máme jinou možnost?" Zeptal se Erik. Strávili jsme spolu klidný a hezký večer, druhý den pak uklidili, co se dalo. Vrátili jsme se domů. Petr mě přivezl a pak hned odjel. Ten den jsem ještě oznámil rodičům své rozhodnutí a dal o tom vědět i Samovi, aby to řekl Týně...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama